1. bolest: Partner si představoval, že budeš někdo jiný, než jsi.
“On je jiný než Ty,” řekla mi na vysvětlenou a já se okamžitě cítil špatně. Špatně pro to, jaký jsem.
Je to jedna z největších hloupostí, jaké existují. Jsme, jací jsme. Můžeme pracovat na odstraňování svých nedostatků, ale to nás ještě neučiní někým jiným. Můžeme být lepší, ale ne jiní.
Na světě je sedm miliard lidí, kteří jsou jiní než my. S každým nemůžeme tvořit ideální pár, s každým nejsme jako jin a jang. Pokud si však partner myslí, že s námi takový pár netvoří a zaručeně ho tvoří s někým novým, budiž, ať to zkusí. Jde o jeho štěstí, a koneckonců i naše.
Dokonalé páry netvoří to, že by se potkali dva dokonalí lidé, ale to, že dva nedokonalí lidé spolu vytvoří tandem. Jak ho vytvořit, jsem psal ve 250 zákonech lásky.
Všichni jsme jako kostičky puzzle. Žádná není dokonalá. Některé ani nejsou hezké na pohled – jsou podivně vykousnuté. Jenže to vykousnutí má svůj přesný smysl. Jinak by totiž do nás nezapadl sousední dílek.
Pryč od lidí, kteří si myslí, že jsme špatní. To nejsou vhodné kostičky pro nás. Vyplnit prázdné místo po svém boku je mnohem snazší než se nechat lámat, ohýbat, ukusovat jen proto, aby se do nás nějaká jiná kostička napasovala.
Takže proč cítit bolest z toho, že jsme jiní?
2. bolest: Partnerovy činy neodpovídaly jeho slovům.
“Nikdy Tě nezradím.” “Navždy Tvá.” “Co neuděláš Ty mně, neudělám já Tobě.”
Ach, jak romantická to jsou slova. Avšak jejich obsah? Nula. Jako hodnota charakteru člověka, jehož sliby neodpovídají následným činům.
Co to má společného s námi?...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům