2. krok: Smiř se s tím, že někdo zůstane v Tvém srdci, ačkoli v životě ne.

Své časopisy píšu v podstatě jako knihy. Snažím se, aby čtenář pochopil, že v životě, tak jako v knize, lidé z první kapitoly nezůstávají vždy do konce příběhu. Vrátíme-li se až do dětství, zjistíme, že mnozí lidé z našeho “příběhu” odešli. Jejich odchod však neznamenal konec našeho příběhu, jen konec jejich pasáže v našem příběhu.

Při sezeních se toto snažím opakovat. Život pokračuje. A my se smiřme s tím, že lidé z předchozích kapitol nevypadnou z naší knihy. Ani z našich vzpomínek, ani ze srdce.

Mají tam své pevné místo. Přesný význam. Ve 100 nejkratších cestách k Tobě jsem tomu věnoval mnoho stran.

3. krok: Nebojuj se starým, buduj nové.

Bolí mě, kdykoli jinak veselý film Slavnosti sněženek dosáhne chvíle, kdy zemře postava Jaromíra Hanzlíka. I v životě se těžko sžíváme s tím, že postava, na kterou jsme si zvykli, děj našeho příběhu opustila. Napadne nás, že žádná se jí už nevyrovná.

Ve skutečnosti nic spojeného s člověkem není navždy. A to je dobře. Učí nás to užívat si toho, co máme, dokud to ještě máme, a hlavně budovat. I nový dům časem zchátrá, pokud mu nevěnujeme péči. A každý vztah je jako dům.

K čemu je muži z mého případu to, že před desítkami let vybudoval z nových cihel nový dům se svou manželkou, jestliže se o něj spolu přestali starat? A proč by si to nyní měli navzájem vyčítat? Co bylo, bylo. V životě vždycky záleží na tom, co je a...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům