3. připomenutí: Nikdy nepřepluješ oceán, dokud nenajdeš odvahu odrazit se od břehu

Tak rádi se držíme toho, co bylo a co máme ve svých vzpomínkách. Cítíme se v nich slastně, bezpečně – jako lodě, kolébající se v přístavu. Jenže proto se lodě nestavějí.

Člověk je předurčen k tomu, aby nalézal cestu přes těžkosti. Život mu je neustále staví do cesty, aby mu pomohl sama sebe zesílit. Je paradox, že kdykoli člověk zesiluje, cítí se slabý. Jako ten borec v posilovně, který má pocit, že podesáté už tu činku nezvedne. Ale právě ta chvíle, kdy překoná sám sebe, mu dá nejlepší energii.

Je naším přirozeným sklonem chtít vrátit to, kdy nám bylo dobře. Jenže podíváme-li se na hodinky, čas plyne opačným směrem – ne do minulosti. Život nás nutí k tomu, abychom to, kdy nám je dobře, vytvářeli znovu. S novými partnery, když ti předchozí se stali bývalými.

Tak je pojď hledat. Není to snadné, protože zdánlivě hledáš jednoho správného člověka mezi miliony. Ve skutečnosti ale hledáš jen jednoho z mnoha lidí, kteří si také přejí být šťastní – protože možná také vědí, co je být mámotátou, nebo zažívat jiné těžkosti, na které až...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům