1. pravidlo: Nikdy se nesnaž navázat vztah s někým, kdo nemá uzavřenou minulost. Žádný totiž nevznikne.

Předně, převoznictví není charita, ale trest. Zasloužený trest pro ty, kdo příliš brzy zakládají vztah s někým, kdo nemá vyřešený (uzavřený) vztah minulý.

Srdce, které není vyklizené a připravené pro nového nájemníka, je plné nepořádku a nezpůsobilé pro nového nájemníka. Ubytujete-li se v bytě plném haraburdí po jiných, nebudete se cítit komfortně a “ve svém”. A jak se takový “nepřipravený byt” pozná?

Z objetí, které je chladné, odosobněné. Z pohledu, který je nepřítomný – jako by se mysl toulala jinde. Ze slov, kterým chybí naplnění – jako by šlo jen o prázdné fráze, “aby se neřeklo”. Z připomínání minulého vztahu, z neschopnosti se odpoutat od minulého partnera, zkrátka ze zjevného prodlévání v minulosti a neochoty budovat budoucnost.

Nelze vytvořit plnohodnotný vztah s někým, kdo ho v mysli nebo srdci stále udržuje s jiným. Vysvětlím to matematicky: Má-li člověk 100 procent vztahové lásky, existují jen 2 možnosti. Buď věnuje 100 procent vztahové lásky jedné osobě, nebo 100 procent vztahové lásky ROZDĚLÍ mezi více osob. Ve druhém případě to znamená, že žádná z milovaných osob nemůže obdržet 100 procent vztahové lásky. Nikdo totiž nemá 200 procent vztahové lásky, aby je rozdělil po 100 procentech dvěma lidem.

Kdykoli se tedy snažíme založit vztah s někým, kdo nemá uzavřen ten předchozí, nemůžeme se divit, že plnohodnotný vztah nikdy mít nebudeme, ba že se v cizím srdci (bytě) budeme muset uskrovnit, pokud vůbec v něm pro nás bude místo.

2. pravidlo: Člověk nemusí být obecně špatný, aby byl v dané chvíli špatný pro nás.

“Děkuji Ti (za převezení). Nemiluji Tě, ale co kdybychom zůstali přáteli?” Ta věta vypadá posměšně. Ve skutečnosti to ale druhý může myslet upřímně. OPRAVDU mu mohlo pomoci, že jsme mu vrátili sebehodnotu. OPRAVDU může stát o to, aby mu takový člověk zůstal po boku – jako přítel, na něhož se může obrátit, kdykoli mu zase bude špatně a kdykoli bude potřebovat zase převézt z břehu Neštěstí na břeh Štěstí.

Existují lidé, do nichž se zamilujeme a neumíme si představit jiného partnera. Problém je, že takový člověk pro nás nemusí být správný. Přesněji řečeno: Nemusí být pro nás správný v dané chvíli.

Zlikviduje nás totiž. A zlikvidovat můžeme my jeho. Proč?

Jak píšu v novém magazínu FC, v životě nestačí dělat VĚCI SPRÁVNĚ. Je nutné dělat především SPRÁVNÉ VĚCI. Správnou věcí u člověka, který nemá uzavřený předchozí vztah, je dopřát mu to nejcennější, co má: čas. Aby, obrazně řečeno, zavřel dveře do minulosti.

To není krátká, rychlá ani snadná operace. Trvá nějakou dobu. Otevřená zlomenina srdce, tak jako žádná jiná zlomenina, se neřeší rozchozením. Naopak, vyžaduje klidový režim. Čas na regeneraci a doléčení. Mysleme na to.

Lidé, kteří mají v srdci pořád někoho jiného, nepotřebují líbat se správně, objímat se správně, přebírat dary správně. Oni potřebují především dělat správné věci. Například přestat předstírat, že žádnou ránu v srdci nemají, když mají....

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům