Jak být nedocenitelný aneb 5 srdečních háčků, po kterých druhému (věř mi) chybíš

“Chybím mu?” položila mi otázku, pro jejíž zodpovězení bych potřeboval věšteckou kouli.

Chtěla naději, ale ne planou. Nechala u něj srdce a věřila, že rozchod mu nebude lhostejný. Prostě potřebovala bouchnout do stolu a dát mu najevo, kde je její hranice, přes kterou už nikdy nesmí jít.

Teď bylo ticho. Jen hodiny tikaly. Neúprosně, den za dnem.

Jak zjistíme, že máme pro druhého hodnotu, když se neozývá a nic o něm nevíme? Jak můžeme doufat, že možná teď má stejné myšlenky, také ho svrbí prsty, když v mobilu vidí pokyn Napsat novou zprávu? A co když jsme jen naivní a to NIC znamená, že už nás hodil přes palubu?

Staré zprávy. Tolik citu. Tolik “navždy”. Tohle přece nemůže skončit, cítíš to?

Kdo četl mou knihu 100 nejkratších cest k Tobě, ví, že existují dvě roviny vztahu. Jednak hmotná – tedy v reálném světě, kdy můžeme uplatnit všechny své smyslové orgány, partnera se dotýkat, cítit ho, promlouvat k němu a naslouchat, a pak nehmotná – tedy v našich představách. Ta druhá rovina může být mnohem intenzivnější, protože partnera nemusíme vůbec dostat z hlavy, můžeme mít pocit, že nám vstupuje do snů, máme nutkání, že musíme něco udělat, jsme plni emocí a hlavně domněnek. Ačkoli není u nás, je mnohem blíž – v nás. Jeho nepřítomnost nás trýzní, prožíváme křeč myšlenky – ne a ne se soustředit na něco jiného. Zdáme se jako bez rozumu, protože jediný orgán, který vysílá na plné pecky, je srdce.

Je to naprostý bol, který se může změnit v naprostou slast. Stačí, aby partner z nehmotného světa vešel do hmotného.

Není to víra, rozhodně ne. Je to doufání, je to pochybnost, je to trápení. Je to jediná otázka, která rezonuje v hlavě stále dokola jako zadrhnutá gramofonová deska: “Chybím mu?”

Cítí rozdíl?

Když se osudový vztah rozpojí, ať na zkoušku, nebo neuváženou chybou, oba v první řadě pocítí rozdíl. Matematika to udiví. Přece – před tím vztahem jsme také byli sami. Matematicky řečeno: 1 jednotka. Jak tedy po rozchodu můžeme mít pocit, že nám něco schází; že nejsme celiství?

Inu, protože v osudovém vztahu 2 jednotky splynou v jednu. A když se rozpojí, vzniknou dvě poloviny. A 0,5 je méně než...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům