“Pomáhej ženě s taškou! Jisti ji do schodů! Nekřič na ni!” říkával mi jako malému dědeček, který vyučoval etiketu. A já kroutil hlavou a žvatlal: “Dědečku, proč? Copak jsou ženy slabé? Vratké? Křehké?”

Jen se usmál a pověděl: “Jednej tak, jako by byly.”

Od té doby jsem si všímal žen i proto, abych našel nějakou silnou, jistou v krocích a která se po jednom škaredém slově nesesype. Poznal jsem jich mnoho – silnějších než já.

Co mě však zaujalo, předtím tak silné nebyly. Tím jsem pochopil, že silní lidé se nerodí, ale sílu v sobě pracně vytvářejí. A to tím, že překonávají nesnáze, jaké si mnohdy já ani neumím představit, s nadhledem – vnitřní silou.

Dnes Vám povím o jedné z nich. Jmenuje se Barbora a v Česku a na Slovensku vede společnost Mary Kay.

Vždy jsem si kladl otázku, proč ji vede právě ona? Čím je příkladem pro jiné ženy, že firma rok co rok roste? Jak je dokáže pochopit, motivovat, posouvat, když každá žena je jiná, má osobité bolesti, touhy, bariéry a strachy?

Především se nedejme mást cizokrajným příjmením. Barbora Chuecos je Češka, která před mnoha lety na kurzu osobního rozvoje potkala venezuelského hudebníka. S Ernestem mají letos desáté výročí svatby a devítiletého syna. A o něm především je tento neobvyklý text.

Lekce 1: Pro nás je to dar

Ángel (krásné jméno pro dítě, že?) se narodil jako autista. Když jsem chtěl maminku politovat, podivila se. “Vždyť mít takového syna je dar.”

Dar? Tehdy jsem poprvé porozuměl, že Barbora dokáže těžkosti vnímat jinak. A to nejen u sebe, ale i u druhých.

Autismus lze považovat za uzavření ve svém specifickém světě. “Ángel odmalička nechtěl jezdit autem. Dospělé a děti ignoroval. Upřeně sledoval Měsíc a hvězdy. Z hraček vytvářel krásné pravidelné řetězce. Skoro nemluvil, a když pár slov řekl a my jsme mu nerozuměli, vztekal se,” vzpomíná Barbora. “Víte, pro autisty je velmi těžké dostat se do našeho světa. Proto jsme se s Ernestem rozhodli dostat se nejprve do jeho.” 

Ángelovi byl diagnostikován “nízko až středně funkční autismus” v jeho pěti letech. Jak byste to přijímali, že zrovna Vy… Mluvili byste o daru?

Lekce 2: Hledej cestu, vždycky existuje

Jenže Barbora s Ernestem ani na okamžik nepřemýšleli o tom, že by se měli litovat nebo bůhvíkoho obviňovat. Přemýšleli konstruktivně – hledali pozitivní řešení.

A tak se začali učit metodu Son Rise Program. “Vychází z předpokladu, že každé dítě je zázrak a potřebuje lásku a porozumění.” A tak zaklepali na bránu do Ángelova světa. Aby do něj vstoupili, museli dělat to, co on. “Když Ángel skáče, skáču s ním. Když si hraje s kuličkami, hraji si s ním. Jednu dobu rád běhal stále do kolečka a křičel – takže jsme to s Ernestem dělali stejně. A najednou se něco zlomilo – byl nadšený! A my také! Konečně jsme spolu měli radostný kontakt!”

Tedy to, co téměř všichni rodiče považují za samozřejmé – smích dítěte. Jenže on tak samozřejmý není. Ale Barbora s Ernestem objevili cestu. “Každým činem vyjadřujeme: Ángeli, milujeme Tě takového, jaký jsi, a baví nás to, co děláš.”

Lekce 3: O kráse, kterou jiní přehlížejí

Když dnes vidím, jak s maminkou píše, maluje, jak ji vnímá, poslouchá, jak spolupracuje, ochotně se obléká a obouvá, říkám si, kolik lásky a...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům