Smutníš? Proč tak dlouho? 3 způsoby, jak ovlivnit své emoce

3. metoda: přijetí

Jak to, že někteří lidé dokážou přehodnocovat a jiní musejí své negativní emoce jen potlačovat? V čem je rozdíl?

Inu, každý nevyrůstáme ve stejném prostředí. Ovlivňuje nás okolí, naše intuitivní přesvědčení, které jsme převzali ze své výchovy, i naše představy o tom, jak to asi mají jiní se svými emocemi. Možná kolem sebe máme více těch, kteří se umějí kontrolovat, a proto i my přirozeněji používáme metodu přehodnocení. A možná kolem sebe máme naopak více těch, kteří nás dusí, kteří nám nedovolují dělat pozitivní kroky, nebo kteří považují špatné emoce za něco ostudného, a tak se nutíme je v sobě potlačovat.

Proto nabízím ještě jednu, kompromisní metodu, která učí vyrovnávat se s negativními emocemi ve svém klidu. Ano, je to přijetí.

Přichází “podzim”. Budiž. Proč litovat odchodu “léta”? Je to jako zanést si oči slzami jen proto, že zapadlo slunce, a tím přehlédnout, že nejtemnější noci ukazují nejkrásnější hvězdy.

Přijetí emocí je postoj, kdy akceptujeme, že člověk je emocionální tvor. A když se rozhodujeme, jak naložit se svými emocemi, prostě neuděláme nic. Neměníme je. Věci, které nemůžeme pochopit, jednání druhých, která nás bolí, prostě přijmeme.

Metoda přijímání vede ke snížení negativních emocí pomocí snížení odporu. Nesnažíme se měnit druhé. Nesnažíme se jinak vykládat jejich chování. Nesnažíme se malovat si narůžovo to, že jsme sami. Prostě to přijímáme jako fakt. Metoda přijetí je základem odpuštění.

Zatímco přehodnocování a potlačování vyžaduje sílu a mnohdy značné přemáhání, přijetí je snadné, jako když list padne na vodu a nechá se jí unášet. Nepere se s proudem. Nesnaží se ho obrátit. Nekřičí radostí, když mu uvnitř děsně vadí, že proud ho zanáší právě tímto směrem.

Metoda přijetí je uměním žít za všech okolností. Je paradoxní, že když přijmeme své negativní emoce, tyto negativní emoce se sníží. Je to stejné, jako když přijmeme to, že něco nemůžeme změnit – v ten okamžik se to samo změní.

Ne nadarmo ručky hodinek utíkají směrem vpřed. Ne vzad. Je to proto, abychom si užívali každý okamžik, i když je bolestný. Pomáhá nám totiž vytvářet mnohem lepší budoucnost, protože už nechceme dopustit, aby se ta bolest někdy...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům