Doporučení pro něj
“Proč nedokáže odlišit mě od někoho jiného, kdo ji v minulosti zradil? Vždyť s ním nemám nic společného!” bědoval.
Seděl na pohovce v mé pracovně. Sáhl jsem do svého stolu a podal mu tři pomůcky – kancelářskou gumu, arch papíru, který jsem před ním pořádně zmuchlal, a obyčejnou tužku.
“Piš,” řekl jsem, “rovně a bez chyby.”
Zjistil, že to na zmuchlaném papíře moc nejde. Tuha v jeho dřívku ubývala, stejně tak guma, kterou neumětelské tahy mazal.
“Ten papír je ona. Ona je to, co spojuje Tebe a všechny její předchozí vztahy. Tužka je míra Tvé tolerance při vedení vztahu a guma naopak její důvěra. S každým tahem tužka i guma ubývají, přitom zanechávají na papíře další stopy,” dodal jsem. “Když ji opustíš, není to tak, že se nic nestalo a přijde někdo jiný, kdo to možná zvládne lépe. On bude mít horší pozici a ona ještě méně víry. Máš nejlepší pozici ze všech, co přijdou – největší moc to změnit.”
“Ale jak?” otázal se nedočkavě.
Musel jsem mu vysvětlovat, jak je důvěra zvláštní věc. Že je tak zdlouhavé ji vybudovat, a tak rychlé zničit – že na její získání někdy člověk potřebuje tisíc činů, a na její ztrátu jeden jediný.
Kdo četl mou knihu Dvanáct srdcí, pamatuje si možná příběh raněného zvířete, které kousalo i toho, kdo mu chtěl pomoci. Nezáleží totiž jen na tom, jaký práh bolesti máme my, ale kolik snese ten, kdo nám chce důvěřovat. Ba dokonce – tak jako u zmláceného psa – vůbec nezáleží na tom, jak se k němu chováme my, ale jak si to on vykládá.
Proto, omezím-li své doporučení na 4 slova, zní:
- Mluv!
- Ptej se!
- Naslouchej!
Zajímej se! Jen tak se dozvíš něco, třeba i souvislost, která by Tě nikdy nenapadla. Jen tak druhého pochopíš. A i když ho nepochopíš, alespoň můžeš přijmout to, čemu nerozumíš, protože jsi to nikdy nezažil.
Ve Vánočním...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům