Co je pro Vás v životě nejdůležitější?

Za čím se snažíte jít?

O čem jste přesvědčeni, že když toho dosáhnete, v poslední den života nebudete litovat, že jste honbou za tím všechny dny naopak hloupě promarnili?

Když jsem tvořil Vánoční Speciál ze všeho, co nám dává energii, pocit naplnění a štěstí, viděl jsem miliony možných hodnot. Vánoční Speciál byl tedy tvořen tak, aby pomohl každému, ať jej v dané chvíli trápí nebo těší cokoli.

Často mě žádáte, ať otevřu trochu více sebe a dám do sebe nahlédnout. Budiž. Od mládí se držím 5 hodnot, které jsou pro mě nejdůležitější. Budete-li je pročítat, shledáte, že nejsou oddělené, ale doplňují se a vytvářejí uzavřený řetěz.

A každý řetěz, jak známo, je jen tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek. Proto se snažím dbát o všechny hodnoty co nejvíce a co nejčastěji. Možná se budete smát, že v názvech chybí některé tradiční hodnoty, ale při čtení pochopíte, že jsou vlastně v mých hlavních hodnotách již obsaženy.

Moje 1. hodnota: čas

Čas je to nejdražší, co máme – to víme všichni. A všichni tohoto bohatství máme úplně stejně. Spravedlnost je v tom, že 1) všichni máme 24 hodin denně, 2) nikdo nevíme, kolik dnů nám zbývá.

Když jsem si toto poprvé uvědomil, došlo mi, že nás tím příroda učí vážit si toho, co právě teď máme, a chtít to maximálně využít, než to mít přestaneme.

Abychom si rozuměli: Pro mě nejhorší není smrt, tedy nemít už žádný čas. Pro mě nejhorší je mít naopak spoustu času a nemoci ho využít.

Toto jsem pochopil při návštěvě známého v LDN, léčebně dlouhodobě nemocných. Tam jsem procítil, že mým cílem nemá být žít co nejdéle, protože to také může znamenat živořit, ale žít co nejplněji. Proto život neměřím časem, ale prožitky, skutky.

V LDN jsem viděl lidi v mém věku, jak stojí bezmocně za oknem a hledí za zeď ústavu, kde je svět a kam je lékaři (možná už nikdy) nepustí. V LDN jsou většinou po kolapsu z nějaké hlouposti, například z přepracování pro druhé. Ti druzí na ně už zapomněli, oni nemohou vrátit čas a žijí někde mezi lítostí a pozdním vážením si toho, co měli a o co se připravili. Právě v té chvíli krutě cítí životní touhu i marnost. A to především tehdy, když za zdí ústavu – tam, kde je svět – k dovršení všeho paradoxu vidí lidi, kteří mohou plně žít, ale nežijí a nadávají, že žít nemohou. A tito někdy i mladí lidé by na ně přes okno chtěli zavolat: “Lidé, žijte!”, ale okno musí zůstat zavřené a lidé je neslyší.

Já jsem v LDN byl a jako host jsem je slyšel. A zní mi to v uších nepřetržitě. Snažím se maximálně žít – tak, abych jednou, až budu stát také u toho okna, se za tu zeď díval s úsměvem, vděčností za to, co jsem prožil, a plný vzpomínek, které ve mně budou žít. Vzpomínky Vám totiž nikdo nevezme. Podobně jako Vám je nikdo nevyrobí.

Moje 2. hodnota: dobrý pocit

Pocit je samozřejmě základem všeho. Z pocitu vznikají myšlenky, z myšlenek činy, z činů výsledky a výsledky vytvářejí nové pocity. Je to uzavřená spirála, která se ale zrychluje. Máme-li špatný pocit, dosahujeme špatného výsledku a náš pocit se tím ještě zhorší.

Proto absolutně míjím všechno, co by mi mělo dát špatný pocit. Na všem špatném se snažím najít něco dobrého. A cokoli dělám, musí mi dělat dobře. Dělám to tak nejen kvůli sobě, ale hlavně kvůli lidem ve svém okolí. Budu-li cítit dobře, nejenže se mnou nebude špatně, ale i jim mohu pomoci, aby se cítili lépe.

V řetězu mých hodnot je důležité, že mám-li dobrý pocit, mám chuť do aktivit a jít za svými sny. Tudíž: maximálně využívat čas a lépe tím naplňovat 1. hodnotu.

Moje 3. hodnota: lidé

Člověk není dokonalý a neprůstřelný. To znamená, že vždycky na něm jiní mohou nalézt nějaké chyby a posměšným slovem ho zranit. Zraněný člověk si pak sám nepomůže. Začne stonat. Čeká, AŽ to přejde.

Já nečekám. Nemám na to čas. Nemohu si dovolit marnit ho špatným pocitem. Proto mám kolem sebe lidi, kteří účinkují jako hojivá mast. Tři nejdůležitější z nich jsou kdykoli na telefonu nebo osobně k dispozici a HOJÍ. Jak? Stačí mi, že naslouchají, že mě neodsuzují, že za mnou sestoupí do bahna, pokud ho prožívám, abych se v něm necítil sám. Nebýt sám pomáhá. Možná je to léčba placebo efektem, ale u mě funguje.

Zdánlivě to vypadá, že mým nejdůležitějším člověkem je partnerka. Ano, když mě “prostřelí” jiný člověk, ona je skutečně nejblíže, ona mě hojí. Je to můj absolutní důvěrník. Proto jsem si také vždycky partnerku vybíral hlavně podle důvěry. V mém okolí...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům