3. cesta (vpřed): Vykroč k otevírání očí

Kdo četl mou knihu o duši a zákonitostech vesmíru, ví, že život se stará o to, abychom:

• … prožívali i ty události, které nechceme, ale potřebujeme; které jsme vždycky vehementně odmítali, ale najednou je musíme přijmout; které nás učí pochopit, že šťastný život není život v neexistenci problémů, ale stav, kdy se s problémy naučíme vyrovnávat, žít.
• … poznali i ty pravdy, o kterých bychom raději nevěděli, ale které naopak potřebujeme poznat a pochopit, abychom se poučili a posunuli; které s námi otřesou, ale to jen proto, abychom se probudili z růžového snu.
• … potkávali i ty lidi, bez kterých si myslíme, že nemůžeme žít, a přesto je potřebujeme opustit.

Jistěže životu spíláme: Proč to děláš, mizero? Jsi hrozný! Necitlivý! Přinášíš mi jen samé neštěstí! Ale život to s námi NIKDY nemyslí zle. To, že nám nedává to, o čem si myslíme, že si to zasloužíme, ještě neznamená, že si nezasloužíme mnohem víc.

Život nás učí v sobě nalézat jeden z největších pokladů – odvahu opustit to, co nás bolí a nemůžeme to změnit. Nechce, abychom se trápili; chce naopak, abychom se trápit přestali. Jak připomínám v magazínu FC, čím více energie vkládáme do snahy změnit to, co se změnit nedá, tím méně energie nám zbývá na změnu toho, co se změnit dá.

Věřte mi, že jestliže dokážeme zůstávat pro nic, dokážeme i odejít pro něco. Pak pochopíme, proč bychom se nikdy neměli spokojovat jen s...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům