4. pohádková podmínka: Zatímco většina lidí nerada odpouští, Hloupý Honza ví, že v odpuštění je jediná dlouhodobá cesta.

“Holky, existuje Ježíšek?” zeptal jsem se.

“Jasně, strejdo. Kdo jinej by Ti přinesl dárky?”

Měly pravdu. Svou pravdu.

Tak jako já, když jsem byl v jejich věku a věřil na Ježíška. Tak jako moji kamarádi, kteří byli starší a existenci Ježíška mi rozmlouvali.

Každý máme svou pravdu a jsme ochotni se za ni pohádat do krve. Protože vychází z naší dosavadní zkušenosti, zralosti a přesvědčení.

Uvědomíme-li si, že žádní dva lidé na světě nemají stejnou životní cestu, snáze dokážeme respektovat cizí názor, jinou pravdu – snáze pochopíme, že nikde nenajdeme člověka s identickým pohledem na život.

Naučíme-li se lidem odpouštět, že jsou jiní než my, ušetříme si mnoho zbytečného trápení. Přestaneme chtít druhé přesvědčovat, násilně měnit, necháme je, aby některé věci, které již víme, teprve pochopili.

“Život je jako cesta na Dlouhé Stráně, kam zítra půjdeme. Vede tam spousta cest, všechny ke stejnému cíli, ale každá jinudy,” vysvětlil jsem děvčatům. “To, že jde někdo oklikou, neznamená, že do cíle nedojde. Možná pomaleji, ale může to pro něj být přirozenější cesta.”

Mít pochopení pro druhého, vcítit se do něj a přijmout jeho volby, ačkoli někdy mohou být nepříjemné, to všechno vychází Z NÁS, ne z DRUHÉHO. Proto ostatně i ta nejdůležitější, pátá pohádková podmínka… jak se starat o vztah.

5. pohádková podmínka: Zatímco většina lidí se snaží v první řadě starat o druhého, Hloupý Honza nejdříve o sebe.

“Až poletíte poprvé letadlem, nelekněte se,” upozornil jsem malé slečny na...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům