Věřte, nevěřte, ale byly doby, kdy neexistovaly internet ani televize. Tudíž ani možnost reklamy na YouTube, Facebooku, Google nebo uprostřed televizního seriálu. A přesto někteří lidé dokázali z ničeho vybudovat firmy, které zná celý svět.

Rád o nich píšu v magazínu FC. Stojí za to si připomínat jejich příběhy a poselství, a to nejen tehdy, když z tohoto světa odejdou. Jako o víkendu tento muž.

Zatímco dnes se zprávy šíří rychlostí datového připojení, a pokud v poledne něčím zaujmete, do večera to vědí na druhém konci planety, v těch dávných dobách šlo všechno hrozně pomalu. Mnohem častěji se říkalo “To není možné!”, “To nedokážeš!”. INGVAR KAMPRAD to slýchal tím spíše, že neměl ŽÁDNÉ předpoklady uspět.

Byl dyslektik. Žil na chudém venkově, v odlehlé severské osadě. A přesto krok za krokem vybudoval IKEA. Nepíšu o něm proto, že když skonal v požehnaném věku 91 let, dosahoval jeho investiční majetek hodnoty 58,7 miliardy dolarů a tento Švéd tak byl třetím nejbohatším evropským podnikatelem, ale proto, že jeho životní příběh v mnohém inspiruje.

Třeba si v něm i Vy najdete to své.

7 navzdory Ingvara Kamprada

“Pane Kamprade, co když jste měl JEN ŠTĚSTÍ?” zněla provokativní otázka.

Seveřan se usmál. “Rozhodně! Dokonce čím usilovněji jsem pracoval, tím větší štěstí jsem měl.“

Ta odpověď mi ulpěla v paměti. Stejně jako jeho dodatek: “Mnohokrát v životě jsem měl důvod nezačít, nepokračovat, zastavit se. Ale víte, měl jsem něco, čemu jedni říkali smůla, zatímco já požehnání,” připomněl tzv. slovní slepotu – od dětství obtížně rozeznával hlásky a z abecedy neuměl písmena správně poskládat do slov. “Byl jsem totiž ,tak hloupý’, že mě nenapadlo rezignovat,” zasmál se, ale pak zvážněl. “Když se od dětství perete s vlastními handicapy, nějak Vám nepřijde divné prát se ještě se životem…”

1. navzdory době

Tříapůlkilogramový Ingvar přichází na svět 30. března 1926. Švédsko je chudou zemědělskou zemí. Když jsou Ingvarovi tři roky, kolaps akcií na americké burze uvrhá celý svět do “velké hospodářské krize“. Kampradovi mají to štěstí, že žijí na úrodném jihu země, za zhoršených podmínek, ale dál farmaří.

Vesnice Agunnaryd a osada Elmtaryd. To je prostor, kde malý Ingvar vyrůstá. Z celého světa zná jen sousedy a tito sousedé sepětí, skromnost a tvrdou dřinu. Hodnoty, na kterých je Ingvar vychováván.

Žije v systému, kde se nedostává peněz, ale lidé je vlastně nepotřebují. Co mohou, to si sami vypěstují a odchovají. A co si nevypěstují a neodchovají, to vyměňují se sousedy. Nekonkurují si, spolupracují. Nenapadá je, že by jeden druhého mohli ošidit, zničit, protože se vzájemně potřebují.

Ingvarův otec večer po návratu z pole vyrábí na koleně zápalky. Malého Ingvara využívá jako poslíčka. Kluk od šesti let obchází po škole sousedy a učí se směňovat.

A navíc se učí sám i nějak přispět. Spolu s matkou vyrábí po večerech papírové vánoční ozdoby, chytá ryby, vydroluje semena. O kulatých desátých narozeninách dostává od rodičů nejluxusnější možný dárek – ojeté jízdní kolo. “To máš na volný čas,” nabádá ho tatínek. Ingvar ale poprvé zavrtí hlavou. Uvědomuje si, že teď může objíždět se sortimentem i vzdálenější venkovské farmy – i ty, kde ještě nikdy nebyl a kde žijí lidé, kteří možná potřebují, umí a mají ještě něco jiného.

Je to první záchvěv skutečného podnikání v jeho mysli.

2. navzdory poruše

Už když jako šestiletý obcházel první sousedy, všimli si, že něco není v pořádku. Měl malou slovní zásobu, nezvládat číst ani s dětmi vytleskávat slova po slabikách. Ale tři slova opakoval stále: “Co–potřebujete–příště?”

Rodiče si dokonce myslí, že nejde o dyslexii, ale svéhlavost. Když mu otec řekl například: “Vem sousedům ještě tohle, třeba to za něco vyměníš nebo prodáš”, Ingvar zarytě opakoval: “Oni to možná...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům