4. Nedovol, aby Tě neúspěch definoval
Jaromír Jágr hraje hokej od pěti let. V tom není zdaleka jediný. Proč se tedy prosadil právě on? Nenarodil se snad v Česku nikdy větší talent? A byl Jaromír Jágr opravdu talent?
Když mu položíte tyto otázky, rozchechtá se. “Já jsem prostě chtěl být nejlepší. A tak jsem na sobě tvrdě makal. Od pěti let jsem dělal pořád totéž. Nebyl den, kdy bych si myslel, že už to umím dostatečně. Každý den od pěti ráno totéž. Ne, to nebyl talent, ale dřina.”
V šesti letech dělal denně šest set dřepů. V osmi letech už měl denní normu dva tisíce dřepů a sto kliků. Kde vidíte talent?
“Po šestistém dřepu vždycky přichází krize. Nohy ztvrdnou, nejde to dál. Ale já jsem to prostě překonával vůlí, nikdy jsem to nezabalil. A pak jsem v zápase cítil, jak mám najednou víc síly, jsem rychlejší, stabilnější než jiní. Tohle je důvod, proč jsem vystoupal na vrchol,” říká Jaromír Jágr.
I když v zápase neuspěl, nebyl to pro něj důvod ubrat, ale naopak přidat. Když na něj lidé pískali (v prvním zápase v NHL začal velkolepě v první lajně a skončil tiše v poslední), on v tom nikdy neviděl definici toho, jaký je. “Nebral jsem to tak, jako bych byl nekompetentní hrát hokej. Názor, který jsem měl na sebe, nikdy nevycházel z toho, co o mně říkají nebo píšou jiní. Jen proto, že se k Vám někdo nějak zachová, ještě neznamená, že má pravdu. O tom rozhodujete Vy. Tím, jak se k odmítnutí postavíte.”
Jinými slovy: Nedefinuje Vás to, jak se k Vám lidé zachovají, ale to, jak k jejich chování přistoupíte. Druhé lidi člověk často neovlivní. Svou reakci na ně však stoprocentně ano.
A proto:
5. Uč se z...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům