Žádný Čech nedokázal to, co on. V přímém prodeji vybudoval síť 240 000 registrovaných partnerů v Česku a dalších 80 000 na Slovensku.
“Tohle můžete dokázat jedině v multilevelu,” říká Aleš Buksa, guru multilevelového marketingu v Česku a vrcholný řečník naší devítihodinové konference Tajemství obchodu, jejíž záznam můžete zhlédnout zde.
Neumíte si ke svému současnému příjmu představit jednu nulu navíc? Nebo dvě? Myslíte, že nejste schopni vyburcovat a motivovat sebe i druhé – že na to nemáte? Aleš Buksa přesvědčil spoustu nesebevědomých lidí o opaku. Naučil je mnohem víc než jen vydělávat. Naučil je totiž měnit svůj život, svůj osud. “Nikdo pro multilevel v Česku neudělal tolik jako on,” uznává například Roman Hassmann, člen evropského vedení Amwaye, na adresu dvaasedmdesátiletého muže, který tuzemskou LR Health & Beauty vybudoval a po dlouhých dvaceti letech růstu přenechal mladším.
Co říkal na naše otázky?
Pane Bukso, Česká republika se stala nejúspěšnější evropskou zemí přímého prodeje v obratu na jednoho obyvatele. Překvapuje Vás to?
“Vůbec ne. Značka LR, kterou jsem prodával, působila ve třiceti zemích a Česko bylo také nejlepší.”
Čím to je, když u nás lidé o multilevelu nemluví dobře, a padají přirovnání k pyramidě, letadlu?
“Protože ti, kteří to prohlašují, těm pojmům nerozumějí. Pyramidální strukturu má všechno. Církev, politika, jakákoli firma. Nahoře je jedna osoba – papež, prezident, majitel; pod ní pár kardinálů, ministrů, ředitelů; a směrem dolů stále více lidí – farníci, voliči, podřízení. Přitom se zapomíná na to, že multilevel má jednu podstatnou výhodu. V církvi, politice i v běžné firmě jdou direktivy shora dolů a každá aktivita začíná nahoře, zatímco v multilevelu je každý člověk samostatnou jednotkou, svobodným podnikatelem. On se o lidi stará, on je musí motivovat, zkrátka od něj vychází každá aktivita.”
To je ale dáno hlavně tím, že multilevel je technické označení pro strukturu odměňování, navenek multilevelovou firmu vůbec nemusíte poznat.
“Přesně! Představte si běžného kamelota, který na ulici prodává noviny. Z toho, co prodá, jde většina zisku nadřízeným, jemu jen malý podíl, pokud vůbec nějaký. V multilevelu je to právě naopak. Protože kamelot má hlavní zásluhu na úspěšném prodeji, dostává největší část marže. Druhou největší pak člověk, který ho do firmy přivedl, třetí největší pak člověk, který do firmy přivedl člověka, který přivedl toho kamelota, a tak dál. Představte si, kdyby pokladní v supermarketu dostala největší díl marže ze všeho zboží, které jí za celou směnu projde na pásu rukama…”
Úsměvná představa. To by byly milionářky. (směju se)
“Ale u nás jsou.” (nesměje se)
Robert Kiyosaki řekl, že multilevelový systém má potenciál zachránit svět. Kdyby se takto změnil způsob odměňování ve všech oborech a největší marži brali ne lidé nahoře, ale lidé dole, pak by lidé dole začali uvažovat více jako podnikatelé, motivovali by se, sebevzdělávali, zkrátka nebyli by v zaměstnání pasivní. Co si o tom myslíte?
“Proto byl také multilevel navržen na Nobelovu cenu jako nejspravedlivější způsob odměňování. Největší peníze totiž dostávají lidé, od nichž jdou nejlepší výsledky. Kiyosakiho hypotéza je ale nereálná. Tohle žádný zaměstnavatel svým zaměstnancům nedopřeje.”
Vadí Vám, když se přesto multilevel spojuje s letadlem?
(kroutí hlavou) “Multilevel přece není a nemůže být letadlo. Podstatou úspěšného multilevelu je produkt, který je – jak se trochu složitě říká – revolverující. To nemá nic společného se zbraní. Revolverující je produkt, který má spotřební charakter, zákazník jej poměrně brzy spotřebuje, a pokud je spokojen, opakuje nákup. Takový produkt je pro přímý prodej optimální.”
Ve Vašem případě kosmetika.
“Jistě, parfémy, krémy, ale dnes jsou hitem potravinové doplňky, v LR dělají 70 % obratu. Víte, lituji přímé prodejce vysavačů nebo hrnců. Ty si zákazník kupuje víceméně jednou za život. Takový prodejce je odkázán neustále hledat a přesvědčovat nové zákazníky. Zato u revolverujícího produktu spokojený zákazník, o kterého se náležitě staráte, může vydržet celý život. A ještě Vás doporučí svému okolí.”
Jak ale zákazníka získat a udržet?
“To jsem vysvětlil na konferenci Tajemství Obchodu.”
Dobře, vraťme se k letadlu. Podle čeho ho lidé poznají?
“V letadle, jak se říká, posledního pokoušou psi. Pamatuji si na nějaké slevové karty. Reálně nebyly k upotřebení. 10% sleva v autoservisu v České Lípě, 20% sleva do kavárny v Šumperku a 30% sleva k holiči v Aši. O produktu ale v letadle vůbec nejde. Podstatou toho podvodu je, že za kartu zaplatíte třeba 60 000 Kč a člověk, kterému dáte peníze, Vám řekne: ,Teď máš šanci zbohatnout. Z každých 60 000, které dostaneš za karty, si nech 30 000 Kč a zbytek mi pošli. Já si z toho nechám 15 000 a zbytek pošlu zase výš.’ Na první pohled to vypadá, že musíte zázračně zbohatnout, ale fakticky neprodáváte žádný produkt, jen iluzi, na kterou doplatí ten poslední. V multilevelu ovšem žádný poslední neexistuje. Multilevel je never ending story. Každý v něm volně podniká s produkty, které lidé reálně potřebují a znovu nakupují dnes, zítra, kdykoli v budoucnu. Poskytujete nikdy nekončící službu lidem.”
Jak jste se k multilevelu dostal Vy?
“Pracoval jsem v Německu v jedné pojišťovací kanceláři. Nebyl to multilevel, pojišťoval jsem průmysl jako zaměstnanec, bral jsem pár šupů. Jednou za mnou přišli z jiné pojišťovny, zda si nechci přivydělat pojišťováním lidí. Chtěl jsem. Naložili nás do auta, odvezli na nějaké neznámé sídliště, sebrali nám doklady a řekli: ,Kdo nepřinese alespoň jednu podepsanou smlouvu, jde domů pěšky.'”
Drsná zkušenost.
“Jenže mně pomohla. Když totiž výmluva přestane existovat a Vy musíte, soustředíte se pouze na pozitivní výsledek. Chodil jsem od zvonku ke zvonku a věděl, že to nemohu vzdát. Snažil jsem se najít cestu. Poznával jsem, že čím více tlačím na pilu, tím spíše neuspěju. A čím trpělivěji lidem vysvětluji výhody, tím častěji uspěju. Tak jsem porozuměl přímému prodeji. A následně i multilevelu, protože to, co se dařilo mně, jsem musel stejně trpělivě vysvětlovat partnerům, které jsem si do obchodu přivedl, jinak neuspěli. A já jsem měl velkou motivaci je učit, protože na jejich úspěchu závisel můj pasivní příjem – vedle aktivního, který jsem si vytvářel vlastním prodejem.”
Jenže do Česka jste multilevel před pětadvaceti lety přivedl fakticky Vy. Lidé ho tu téměř neznali. Jaké byly začátky?
“Samozřejmě těžké. Měl jsem nevýhodu proti těm, kteří začínají dnes. Nemohl jsem na ničem ukázat, že multilevel funguje. Mohl jsem těm lidem maximálně říct: ,Mám super kšeft a kdo se tomu bude opravdu věnovat, ten se může stát milionářem’.”
Neznělo to pohádkově, až naivně? Jak Vám první lidé mohli uvěřit?
“Protože mě znali. Jsem Ostravák, a tak jsem ještě z Německa zavolal do Ostravy pěti kamarádům, které jsem si pamatoval ještě ze školy, aby mě čekali na půli cesty. V Praze, v hotelu Ambassador. Přijel jsem v BMW, kterých tu zkraje devadesátých let moc nejezdilo, a hlavně viděli, že tomu věřím. Víte, co ve Vás nehoří, to ve druhém nemůžete zapálit. Samozřejmě, že vůbec nevěděli, o co v multilevelu jde. U stolu jsem jim udělal takový malý seminář, jednoduchou prezentaci na projektoru. Vysvětloval jsem, jak mají začít, a opakoval, že když mě budou poslouchat, začnou vydělávat. A také že nejhorší, co se jim může stát, je to, že nebudou mít úspěch.”
To se poslouchá dobře.
“Ale následný dodatek už ne. Že když nebudou mít úspěch, nebude to systémem ani produktem, ale pouze jimi.”
Zeptám se paradoxně, ale bylo těžké přesvědčit lidi, aby chtěli být milionáři?
(usmívá se) “Bylo, máte správné tušení. A není to snadné dodnes. Víte, je to takové praní mozku v pozitivním smyslu. Musíte lidem ukázat: ,Tady jsi teď, tady můžeš být zítra a já Ti ukážu, jak se tam dostaneš.’ Problém je, že lidé nemají vize. A když nějaké sny mají, nejsou ochotni za nimi jít, něco udělat, změnit. Raději se vymluví, že to nejde, že by to nedokázali, že v zaměstnání mají jistotu. Ale copak oni mají jistotu? Jistotu má jen jejich zaměstnavatel, a to...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům