4. Přesvědčení, že mohu negativní lidi zachránit před nimi samotnými.
Ti, kteří vytvářejí neustálý chaos ve svých životech, paradoxně neocení, když jejich zvyk narušíme. Obvykle nechtějí řešení, raději chtějí slyšet, jací jsou smolaři a chudáci – ale hlavně nestojí o to cokoli měnit. A už vůbec nechtějí, abychom je měnili my.
Věnoval jsem mnoho energie těm, jejichž řešení jsem měl před očima. Ukázali mi však, že jejich emoční výboje a sinusoidy představují jejich život. Ač to zní zvláštně, nestojí o to, abychom jejich příběh, který tak důvěrně znají, přepsali a nepořádek, ve kterém se vyznají, uklidili. Je přesně takový, na jaký mohou nadávat. Co by jim zbylo, kdybychom jejich život uspořádali podle svého?
Oni na to nejsou připraveni. A až budou, pro své vlastní sebevědomí budou potřebovat zařídit první krok sami.
5. Přesvědčení, že odpuštění není potřeba.
Tak dlouho se dokážeme trápit tím, jak nám někdo ublížil, až si uvědomíme, že ze všeho nejvíce ubližujeme sami sobě – a to tím, že jsme smazali jakékoli hranice. Všechny rozbité vztahy, které projdou odpuštěním, mohou být silnějšími, než byly kdysi. Možná ne na partnerské úrovni, možná ani ne na přátelské, ale třeba jen ve vzpomínkách.
Odpuštění nezbytně nevede k uzdravení vztahů. O to ani nejde. Některé vztahy mají vyčerpaný potenciál, ale jen proto na ně nemusíme pohlížet nevraživě. Potřebujeme odpustit, a to hlavně kvůli sobě. Odpuštění totiž umožňuje zaměřit se na budoucnost místo neustálého boje s minulostí – s událostmi, které již nejdou pozměnit ani vrátit, protože zkrátka již neexistují. Odpuštění je slib, kterým přestáváme používat nezměnitelnou minulost proti svému současnému Já.
6. Přesvědčení, že vnější krása je hlavní přednost.
Čím je člověk starší, tím je moudřejší. Zjišťuje, že více než na obalu záleží na obsahu. Zatímco tvář i tělo stárnou, duše zraje. A vybírat si životní protějšek podle vnější místo...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům