První klient? Můj manžel
Rozdíl mezi plazmaterapií a aplikací přímo kmenových buněk se odráží v ceně za zákrok. Náběr, separace a vyčištění kmenových buněk je pochopitelně náročnější než náběr krve. Klinika Moniky Golkové si však na nedostatek zájemců nemůže stěžovat. A kdo byl prvním? Usmívá se.
“Mým prvním pacientem byl můj manžel. Spadl na lyžích a poranil si rameno. Nedokázal se ani zvednout. Chodil na rehabilitace, všechno marné. Paní doktorka mu na cétéčku řekla, že má natrženou šlachu – tu, která drží ramenní kloub pohromadě –, a že se s tím nedá dělat nic jiného, než jíst prášky proti bolesti a až bude místo na operaci, rameno tam rozříznout a šlachu manuálně sešít,” vzpomíná Monika Golková.
Jenže nejbližší termín možné operace byl až za tři měsíce. A manžel každodenně trpěl. “Bez funkčního ramene toho moc neuděláte. A tak jsem se rozhodla tehdy poprvé vyzkoušet kmenové buňky,” říká. “Vzala jsem je z jeho kostní dřeně a pod kontrolou ultrazvuku aplikovala přímo do poraněného vazu. Okamžitě ucítil úlevu – samozřejmě, je to svým způsobem tekutina, která pocitově vždycky udělá dobře. A do měsíce začal rukou hýbat už normálně. Na operaci nešel a po půl roce překvapil paní doktorku tím, že trhlinka byla zahojená.”
“Podle mě,” dodává jedinečná česká specialistka, “je v tomto typu léčení budoucnost. Tělu jsou totiž kmenové buňky vlastní, léčba pro něj není náročná. Přitom skoro každý má problém s kolenem, kyčlí. A dokud jde například o osteoartrózu prvního a druhého stupně, kdy to jen bolí, jsou hlavně kmenové buňky ideální. Při vyšších stadiích, kdy už je v místě více takzvaných osteofytů, výrůstků, se to samozřejmě musí řešit chirurgicky. Tohle je spíše preventivní metoda tam, kde ortoped říká, že sám už nic nemůže dělat.”
Chcete pokračovat ve čtení?Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům