Pořád jste nepotkali člověka, kterého byste mohli nazvat spřízněným, správným?

Pořád jste jako ozubené kolečko, k němuž se nedaří najít adekvátní protějšek – takový, aby přesně zapadl a fungoval do tahu?

Pořád narážíte jen na příliš odlišná ozubená kolečka, která nesedí velikostí, směrem pohybu, který Vás spíše zraňují svými neohrabanými zoubky?

A jste už znepokojeni tím, že to trvá TAK DLOUHO?

Začínáte ztrácet víru v to, že vůbec pasující ozubené kolečko k Vám existuje?

Ale no tak!

Od chvíle, kdy dělám Setkání, přicházejí na osobní schůzku se mnou po sobě lidé, kteří se neznají. Muži i ženy. Míjejí se s hlavou skloněnou a pak se mě ptají: To už snad nezadaní muži/ženy vymřeli?

Hlavu vzhůru, prosím. A pojďme se zamyslet nad tím, čím to je.

Opravdu je to dobou?

Ještě v žádné době k sobě lidé neměli tak blízko než my dnes. Letadla nás umějí do dvaceti čtyř hodin dopravit k druhému člověku na opačný konec světa. Internet a mobilní telefony nám umožňují hned v příští sekundě komunikovat s někým, na kom nám záleží, ať se vyskytuje kdekoli. Všechno je tak rychlé. Bohužel.

Jedním klikem mohu vymazat přítele, odvolat vyřčené slovo, zrušit starý vztah a načít nový. Nebo si to alespoň myslíme. Ovlivněni virtuální dobou zapomínáme na to, že žijeme v reálném světě, kde přítele zablokujeme možná na sociální síti, ale přesto ho pak potkáme na ulici; kde možná smažeme komentář, ale zlé...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům