Představte si, že máte přítele. Nejlepšího přítele. Odjakživa se jeden druhému svěřujete. Víte o sobě navzájem všechno.

Ale teď víte o jeho životě najednou víc – víc, než ví i on sám. Nemá totiž Vaše oči, nebyl na stejném místě jako Vy. A Vy jste něco viděli. Něco, o čem Váš nejlepší přítel nemá ponětí. Jeho životního partnera s někým jiným.

Co teď?

Neplést se druhým do života? Ale tohle není nikdo druhý! Je to první nejbližší přítel, který Vám naprosto důvěřuje a spoléhá na Vás, že ho nikdy nezradíte.

Jenže co v takové chvíli znamená zradit? Mlčet? Zalhat, když se zeptá? Ale copak můžeme lhát nejlepšímu příteli? Copak nám nestojí za pravdu? Copak bychom i my chtěli, aby nás nechával žít v omylu? Copak přátelství není právě od toho, abychom si upřímně řekli i to, co bolí? Jenže copak je přátelství o tom zranit? Říct pravdu, i když víme, že ublíží?

Jak zjistíte v mé zbrusu nové knize PROTOŽE, jsou situace, ve kterých není snadné se zachovat, druhým či sobě porozumět. Ale je nutné to rozhodnutí podstoupit.

Zradit lží, nebo zranit pravdou?

Americká herečka, držitelka Oscara z roku 1950, Judy Holliday jednou řekla: “Milenec má právo mě zradit, přítel ne.”

Partner totiž, ačkoli ho označujeme za “nejbližšího člověka”, je ve skutečnosti pořád svrchovaná bytost, svobodný člověk, který má právo kdykoli odejít, samozřejmě se všemi důsledky pro něj. Vztah nesmí být cela. Naopak, musí to být dům s dokořán otevřenými okny i dveřmi, ze kterého partner může kdykoli odejít. Jen tak poznáme, zda s námi zůstává upřímně. Věrnost psa uvázáním k boudě nepoznáme.

S partnerem nás spojí mžik, cit. Ten může přijít i odeznít. Proto potkáváme tolik partnerů za celý život. Přátelé jsou ale něco naprosto jiného.

Pojí nás s nimi život. Skuteční přátelé jsou napořád. Přátelství, které skončí, ve skutečnosti nikdy ani nezačalo. Přítele nemusíme vidět roky, a přesto mu můžeme kdykoli zavolat, a vztah trvá. Nespojuje nás nezbytně přítomnost, ale minulost, ve které jsme se přesvědčili, že to přítel je – že nás nezradí.

Zatímco partnerství je o smyslovém milování formou citu, rozumu, sexu, kdy jsme nesví, když druhého nemáme nablízku a tváří v tvář; partnerství je o přirozené důvěře, pomoci a loajalitě, kdy jsme naopak smyslů zbavení a třeba na míle daleko. Přátelství je svým způsobem víc než partnerství, protože je v případě zrady prakticky neobnovitelné. U partnera si vždy můžeme najít racionální důvod, proč pokračovat, proč dát druhou šanci kvůli dětem, finančním závazkům nebo pocitu, že máme rodinu....

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům