Neber si nic osobně!
Dobře to pravidlo znáte. A přesto Vás pokaždé zamrzí zlé slovo, nespravedlnost, podlý čin blízkého člověka.
Jako kdyby se do Vaší hlavy vtlačilo negativní semínko. Čím víc se mu věnujete, tím spíše začne klíčit, růst, plnit Vaši mysl stále většími negacemi. Co jsem zavinil? Proč tohle o mně říká? Co je na mně špatného?
A neuvědomujete si, že to vůbec není o Vás.
Když jsem psal nové vydání magazínu FC Jak si udržet pozitivní myšlení, tohle pro mě bylo klíčové téma. Porozumět cizí zášti, závisti, škodičům, podkopávačům. Ano, pochopit je. Protože kdo porozumí, nesoudí. Porozumění je pozitivní akt. Zabraňuje vpouštění negativních semínek do hlavy.
Děje se Vám, že si někdo na Vás vybíjí své mindráky? Partner, kterému se nedaří v práci, si zchlazuje žáhu po návratu domů? Rodič, kterému nefunguje vlastní život, se snaží otrávit i ten Váš? Kolega, plný hnisu, se snaží infikovat i Vás, aby se bídně necítil sám?
Pojďme si tedy na nepříjemného bubáka posvítit. Už z dětství přece víme, že takový bubák potom zmizí.
Jak snadno vzniká pocit křivdy
Zášť, která je matkou všech negativních emocí, si můžeme definovat jako nelibost pociťovanou vůči druhému, která plyne z nějakého druhu osobní nespokojenosti, frustrace nebo stesku. Neléčená může trvat celý život a být hodně bolestivá, tak jako všechny vnitřní rány. Důvodem bolesti je to, že si nejsme jisti, proč zášť pociťujeme, ať už jsme jejím terčem, nebo původcem. Nevíme, proč se děje, a přesto musíme sledovat, jak nám působí ztráty a škody na důležitých vztazích.
Ti, kteří vytvářejí zášť, to mají o to těžší, že si často ani nejsou vědomi, jak ubližují. Jejich okolí řídne, odcházejí od nich lidé, kteří je podporovali, pozitivna v jejich blízkosti ubývá a lidé postižení záští ještě cítí křivdu. Jsou přesně jako ti lidé, kteří spálí most, a pak se rozčilují, že k druhému ztratili cestu.
Jedni lidé jsou náchylnější k zášti, protože jsou příliš temperamentní a rychle vzplanou – dříve jednají, než myslí. Jako by druhé nejdříve poprskali kyselinou, a pak jim to ještě kladli za vinu.
Další lidé z různých důvodů nejsou schopni vycházet s druhými. Mohou být už od dětství zatrpklí, znevýhodnění, sabotovat spolupráci. I ti to životu kladou za vinu.
Problém obou skupin spočívá v tom, že se nesnaží porozumět svým negativním emocím. Ty nejsou nepřítelem, jen o nás něco vyprávějí. Místo aby hledali příčinu v sobě, raději ukážou na druhé (“Ty jsi viník! Ty jsi nemožný! Ty můžeš za všechno!”). Ve svém zkratkovitém myšlení zapomínají, PROČ jsou naštvaní. Chápete? Hlavně řeší, KDO je naštval. Přitom nikdo nás nedokáže naštvat bez toho, abychom mu to svou myslí umožnili.
Jinými slovy: Co nám druzí říkají, je jejich problém. Která z jejich slov si ale bereme osobně, je už náš problém. Pokud se nás někdo snaží naštvat, je to jeho problém. Pokud se skutečně naštveme, je to náš problém.
Každý...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům