Občas se ptáte: Jsem v pořádku, když…

• žárlím?
• závidím?
• mám strach?

Pokud nejsem, jak se mám změnit?

A pokud jsem, proč mi to bere sílu?

Míval jsem v hlavě podobné otázky, než jsem uslyšel dalajlamu říkat: “Jsou jen dva druhy problémů. Jedny mají řešení, a proto je zbytečné se jimi trápit, a druhé nemají řešení, a proto je také zbytečné se jimi trápit.”

Nástroje v nás

Tehdy mi došlo, že emoce nemáme náhodou. A že žárlivost, závist i strach jsou nástroje, které potřebujeme nejprve správně pochopit, abychom s nimi mohli správně zacházet. Jsou jako nůž. Tím, když jej správně pochopíme a použijeme, si uřízneme z bochníku, a naopak když jej nesprávně pochopíme nebo použijeme, si uřízneme prst.

Nůž není dobrý ani zlý. Je mravně indiferentní. V “dobrý” nebo “zlý” se mění pouze v rukou člověka. Ten i plnicí pero může proměnit ve vražednou zbraň.

Dobré ani zlé nejsou ani žárlivost, závist nebo strach. Jsme jimi vybaveni proto, abychom si jimi pomáhali. Anebo škodili. To už záleží na nás.

Žárlivost není zlá. Vyjadřuje, že nám na někom záleží a že ho nechceme ztratit. Nabádá nás, abychom nedělali nic, čím o druhého přijdeme. Paradoxem je, že mnoho lidí vlivem žárlivosti (a touhy nepřijít o druhého) dělá právě to, čím druhého ztrácí. (Jak se tomu vyhnout, píšu v knize Dvanáct srdcí.)

Přemýšlej víc, proč se to děje

Strach také není zlý. Vede nás k obezřetnosti. Chce, abychom něco, na čem záleží, dělali zvlášť opatrně. Paradoxem je, že mnoho lidí pod vlivem strachu (a touhy neudělat to, na čem záleží, špatně) neudělá raději vůbec nic. (Jak se tomu vyhnout, píšu v knize 100 nejkratších cest k Tobě.)

Nejsem...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům