Nikdy nedávejte druhou šanci stejnému člověku, dobře Vám radím.

Aby se vztah mohl plnohodnotně obnovit a smysluplně pokračovat, musí se ten, kdo udělal chybu, vracet jako jiný člověk – jiný ve smyslu ponaučený. Musí si uvědomovat, co udělal, že to byla chyba, a být rozhodnut ji neopakovat.

Proč takovému jinému člověku dát druhou šanci? Protože člověk je chybující tvor a právě chybami se učí, mění, rozvíjí. Chyby nejsou to, co určuje, jací jsme. Jací jsme, určuje to, jak s chybami zacházíme. Proto rozlišuji stejného a jiného člověka.

Jak ale poznat, že se ten, kdo chyboval, opravdu změnil? Četli jste mou knihu Protože? Pokud něco, něco si o druhých šancích povězme.

Bychovi

Takovému páru říkám Bychovi. Pan Bych se vyznačuje slovy: “Kdybych věděl, že je to tak vážné, podruhé bych to už neudělal.” Paní Bychová zase slovy: “Kdybych věděla, že v tom bude pokračovat, druhou šanci bych mu už nedala.”

Bychovi jsou příkladem vztahu, kteří tvoří dva stejní lidé. Jinými se stávají až poté, co paní Bychové (v tomto případě) dojde trpělivost a novou šanci už panu Bychovi, který donekonečna opakuje své chyby, nedá.

A tím se dostáváme k první zásadě, jak chybami poznamenávaný vztah může přežít:

1. Stejnou chybu podruhé neuděláš

Není to výhrůžka. Je to informace.

Chyba, kterou uděláme podruhé, totiž není chyba. Je to svobodné rozhodnutí.

Aby člověk udělal chybu, musí se dopustit činu, o kterém v dané době neměl ponětí, že je chyba. Prostě byl nezralý, neuvědomoval si, že může zranit, rozbít vztah. Byl hloupý, chcete-li. Ponaučením může zmoudřet.

Existují však lidé, kteří nezralými zůstávají. Například: Přijde-li se na jejich nevěru, považují za chybu ne svou nevěru, ale to, že nebyli opatrnější a že se na to přišlo. Chápete? Ve svém původním jednání nevidí chybu.

Co udělá...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům