Zažili jste někdy, že ten, kdo Vás miloval, Vás po rozchodu začal nenávidět? Začal Vás poškozovat, mstít se Vám tím víc, čím šťastnější jste byli?
Říkali jste si: To přece nemůže být on!? Jak se může láska v člověku tak obrátit? Jak ze stoprocentně pozitivní emoce může vzniknout stoprocentně negativní?
Povím Vám o tom.
Jako zvíře
Nejprve ale povím příběh jednoho muže. Říkal jsem mu mnohokrát: “Chovej se ke každé ženě, i k té bývalé, tak, jak by sis přál, aby se jednou jiný muž choval k Tvé dceři.”
A on dceru má. Dospělou, krásnou. Věřil jsem, že mi porozumí. Slyšel to, kýval, ale – neuměl si pomoct.
Byl to výborný sportovec. Ti to mají těžké. Oproti nám, běžným smrtelníkům, mají nevýhodu v tom, že se musejí naučit rozhodovat i jednat ve zlomku okamžiku. TEĎ A TADY, nic jiného je na hřišti nesmí nezajímat. Soupeř TEĎ A TADY nesmí projít. Moje mužstvo TEĎ a TADY nesmí prohrát. Za žádnou cenu.
I za cenu sebeobětování.
Tak se tento muž naučil myslet. Bohužel ho sport pohltil a i po skončení aktivní kariéry tedy opakoval: “Ze všeho nejvíc nenávidím prohry. Porážka prostě není možná.” Z toho vyplynul jeho osud:
- Jedná pudově jako zvíře. Neví, co znamená slovo důsledek. Nezajímá ho to. I v mimosportovním životě přemýšlí jen TEĎ A TADY.
- Když Vás začne vnímat jako soupeře, ublíží Vám. Ublíží Vám dokonce tehdy, když s Vámi má společnou minulost a dítě. Neřeší, co bylo (že Vás miloval), jen co je (že jste soupeř). Dokonce i tehdy, když je nad slunce jasné, že to Vaše (společné) dítě poznamená. On prostě ublíží i dítěti. Protože neví, co ve svém důsledku dělá.
Už v knize Protože varuji, že zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Často se ptáte: Proč mi můj bývalý/moje bývalá ubližuje? Proč má tu potřebu, když jsme spolu už skončili? Co si tím ventiluje?
Začnu právě od toho ventilu.
“Nezajímáš...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům