Když nad Tebou vyhraje slabost

Všichni chybujeme. Všichni prohráváme. Budiž. Ve svých knihách ale důrazně dodávám: Za obojí děkujme. Chyby i prohry nás učí, jak být příště lepšími lidmi. Překonávání vlastních chyb a proher vytváří sílu v člověku. Bohužel opak – nepřekonávání vlastních chyb a proher – vytváří v člověku také opak – slabost.

Rozdíl mezi silnými a slabými lidmi (v psychologické terminologii) je prostý. Silní druhé zvedají. Jednak na to mají sílu a jednak je právě zvedání druhých činí stále silnějšími. Naopak slabí lidé druhé nezvedají. Nedokážou to. Nemají na to sílu. Mají jen slabost, a ta je nutí srážet, ponižovat a poškozovat. Ptáte se, proč to dělají? Proč raději nedělají nic?

Pamatujte si: Slabí ubližují, protože věří, že pak na tom budou lépe. Ne snad tím, že by se nějak aktivně zlepšil jejich vlastní život, ale „zmizí“ silnější člověk. „Zmizí“ ten, s kým se neustále poměřují. Proto se v jejich logice vyplatí silného oslabit.

Tato slabost je v člověku tak mocná, že dokáže ochromit rozum. Například ubližující stalker (ten, kdo má nutkavou potřebu pronásledovat druhé a systematicky škodit) racionálně nepřemýšlí, živí se jen „příjemnými emocemi“. Proč mu na nich tolik záleží? Stalking je podle psychologů vysoce traumatický zážitek a vnitřní bolest stalkera umenšují právě „příjemné emoce“. Škodolibost, slzy druhého, jeho trápení. Jako by šlo o sedativa. A v tom spočívá druhý problém.

Ta emoční sedativa bohužel působí krátce. Stalker záhy potřebuje novou dávku pomsty, ta mu činí dobře. Někdo tak opakovaně roznáší pomluvy v práci, někdo eozděluje přátele, někdo třeba i zadá falešný erotický inzerát – a ne jeden, záhy druhý, pak třetí. “Přemýšlí” takto: Způsobit co nejvíce bolesti, když ji i já (kvůli té mrše/mizerovi) musím prožívat…

Člověk by nad tím snad i mávnul rukou, kdyby to alespoň jako psychický ventil pozitivně fungovalo. Jenže v...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům