1. způsob: Odejdi, pokud můžeš

Když jde o cíl, existují dva druhy pohledu.

• Jedni lidé sledují více to, kolik jim ještě zbývá do cíle. Pokud se podíváte na vzdálený horizont (horu) a vykročíte k němu, pak můžete propadnout těžké skepsi, protože ačkoli zjevně vydáváte spoustu sil, ten cíl jako by se vůbec nepřibližoval.
• Druzí lidé proto sledují více to, kolik již ušli od startu. Jako by se dívali pod své nohy. Získávají energii s každým posunem, protože je obrovský, viditelný.

První lidi navíc frustruje perspektiva obzoru. Kdykoli se totiž rozhodneme dojít na obzor (typicky “tam, kde se sbíhají koleje”), zjistíme, že ten cíl se pořád posouvá a nikdy ho nedosáhneme. Za každým obzorem je další obzor. I v podnikání s růstem firmy naopak rostou problémy a odpovědnost (například za stále více zaměstnanců).

Proto je tak důležité mít správné lidi kolem sebe. A všichni si dnes a denně uvědomujeme tu pravdu, že každý jsme průměrem pěti osob, kterými se nejvíce obklopujeme. V nadsázce řečeno: Obklopíme-li se pouze slepicemi, nenaučíme se létat. Lidský mozek má úžasnou schopnost přizpůsobit se svému prostředí. Což ale bohužel platí i v negativním případě. Nevěří-li okolí, dříve nebo později můžeme přestat věřit i my – pokud nejsme vnitřně opravdu silní.

PROTO SI PAMATUJME:

• Dělejme to, co cítíme jako správné.
• Uvědomme si, že vždycky se najdou lidé, kteří o nás budou pochybovat.
• S úspěchem mnohé z nich nepřesvědčíme a neumlčíme, naopak nás začnou pomlouvat a odrazovat ještě víc.
• Nezlobme se na ně, když o nás pochybují. Vycházejí z vlastních představ o tom, co sami dokážou. Z vlastních pocitů, co je pro ně osobně správné.
• Nemusejí to myslet vždycky jen zle. Mohou si opravdu upřímně myslet, že náš krok není správné řešení, a mít pravdu. Pro ně to totiž správné není, ale pro nás to správné může být.

2. způsob: Pokud nemůžeš odejít, přestaň předstírat, že je toxické chování v pořádku

Je snadné položit si otázku: Potřebuji člověka, který mi škodí, ve svém životě? A ještě snazší na to odpovědět NE. Jsou však situace, kdy takového člověka ze svého prostředí nemůžeme vyzmizíkovat. Je pevnou součástí našeho okolí, historie, přítomnosti. Třeba je přímo v rodině.

Jeví se to neslýchané, že právě příbuzný, nebo dokonce životní partner, kterému by mělo záležet na naší spokojenosti a naplněnosti, nás zamořuje jedovatými myšlenkami. Že se právě jeho zásluhou cítíme hůř, otráveně, pasivně, negativně. Jakmile toxického člověka odstraníme ze svého okolí, vždycky se nám začne lépe dýchat. Jenže co když to...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům