Když mě Barbora Englischová požádala o rozhovor pro Detoxikuj život, poprvé se mi stalo, že jsem hned nad první odpovědí dlouho přemýšlel. Zeptala se totiž:
- Kdybyste měl zmínit Váš nejsilnější zážitek z dětství, který by to byl? Jaká rada Vám dodnes utkvěla v paměti?
Vyrojily se mi desítky vzpomínek, které mi v životě pomáhaly k sebelásce, sebepřijetí, sebevědomí. Zkrátka ke všemu, o čem píšu v magazínu FC, zaměřeném na budování sebehodnoty.
Nastoupil jsem totiž do školy a byl všude nejmladší a nejmenší. Jsem narozený 30. srpna. Když si spolužáci vybírali někoho do týmu, nikdy prvně neukázali na mě. “Toho ne,” radili se při pohledu na mě.
Všimla si toho moje teta, která je shodou okolností narozená také 30. srpna, jen přesně o 30 let dřív. Ta mě učila sebepřijetí, přijímání svých nedokonalostí a chyb a také schopnosti být sám sebou. Nikdy jsem o tom nepsal, díky Barboře jsem si ty zážitky vybavil až včera.
Mohu Vás jimi provést? Nezdrží Vás. Byl to jen jediný den s tetou. A věřím, že pokud se aktuálně těžko přenášíte přes nějakou osobní zkušenost, může Vám to pomoci.
Obraz
Bylo mi šest let, když jsem poprvé stanul v Národní galerii před originálem mistrovského díla.
“To jsi Ty,” pokynula teta směrem k obrazu, “originál. Neexistuje nikdo druhý jako Ty. A v tom je Tvoje největší hodnota.”
Pozoroval jsem ten obraz, když teta svá slova upřesnila. “Vlastně jsi víc. Jsi současně originál i rozpracované dílo, které mistr malíř nepřetržitě vylepšuje. Víš, tento obraz,” ukázala na stěnu, “se už nikdy nezlepší. Ale Ty jsi originál, ze kterého se neustále odstraňují nedostatky.”
Zrcadlo
“Ale kým? Kdo je ten mistr malíř?” ptal jsem se. Teta mě odvedl o kus dál. “Pokud hledáš tu jedinou osobu, která kdy může změnit Tvůj život, tohle je ona.” A pokynula mi. Zjistil jsem, že stojím před zrcadlem.
Šálek
Zašli jsme do automatu. Tak se tehdy říkalo levným bistrům, kde se pilo a jedlo na stojáka. Nad chlebíčkem jsem se tetě svěřoval, jak mi od spolužáků chybí podpora, povzbuzení, obyčejná láska. Dopila kávu a podala mi šálek. “Napij se.”
Nechápal jsem. Káva mi nechutnala. A navíc už uvnitř žádná nebyla!
Mým rozpakům se pobaveně zasmála. “Nemůžeš se napít z prázdného šálku. Nemůžeš z něj ani druhým nalévat. Proto, když Ti něco chybí, začínej u sebe. Vždy se nejprve postarej o sebe. Sebe naplň tím, co Ti schází.”
Květina
Nerozuměl jsem tomu, jak se to dělá – jak se cítit dobře, když přece všichni kolem působí, že se cítím špatně…
Teta mě dovedla k záhonu nádherných květin. “Víš, proč tak úžasně kvetou a voní?” zaskočila mě – přírodovědu jsme ještě neměli. “Protože,” dodala, “květina se nezabývá tím, co si o ní druhá myslí. Nesoutěží s ní. Prostě jen otevře květ a voní nejlépe, jak umí.”
Od toho dne jsem poznával, že:
- jednou z největších obtížností v životě je překonat to, jak negativně smýšlím o sobě
- to, co mě v životě nejvíc stahuje, není to, kdo jsem, ale to, kdo si myslím, že nejsem
- veškeré tajemství úspěšného, šťastného a naplněného života...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům