Provedl Vám někdo něco špatného a Vy na to musíte ustavičně myslet?

Řekli Vám něco špatného v práci a Vy tím hůře pracujete?

Věnovali jste něčemu spoustu nadějí a ono Vám to ty naděje vysálo?

Důvěřovali jste někomu, kdo Vaši důvěru zradil?

Svěřili jste své slabé stránky někomu, kdo jich zneužil?

Spoléhali jste na někoho, kdo Vás potopil?

Ptáte se: Proč tedy příště důvěřovat… proč se svěřovat… proč se odevzdávat … proč pomáhat… proč se obětovat… proč milovat…, když svět takhle oplácí?

• Kde jsme udělali chybu?
• Co je v nás špatného, že na to druhý tímto způsobem ukázal?
• Jak to máme opravit, když ani nevíme, kde to hledat?
• A proč vůbec načínat nový vztah, když se může tento zdrcující pocit opakovat?

Znám ten ukrutný pocit. Tehdy jsem umanutě potřeboval, aby takhle ten příběh neskončil. Aby se mi druhý omluvil. Nebo aby mě alespoň pochopil. Nebo jen dal vědět, že mu chybím. Čím více mi někdo ublížil, tím závislejší jsem na něm byl.

Co se vlastně s námi děje a jak se naučit se sebou pracovat?

Dostávám od Vás tyto dotazy, a proto jsem se rozhodl odpovědět celým vydáním tohoto magazínu FC. Sto stran jen pro to, abyste neztráceli sebevědomí, neodmítali sami sebe, udrželi si dobrou energii. Vyberu alespoň některé z podstatných myšlenek:

Jedno cizí slovo, které je navíc lživé, a mám po náladě… Jak je to možné?

Kdo je zloděj energie

Člověk, který nám krade myšlenky. Slovem/činem nás odkloní z naší cesty a způsobí, že se zastavíme. Nedokážeme na něj nemyslet.

Jak to dělá?

Jednoduše: Naznačí, že něčím chybujeme.

Například zpíváme. On: “Zpíváš hrozně.”...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům