“Strašně mi ublížil,” řekla. “Jenže já ho miluji. Potřebuji s ním být.”
Na rozdíl od všech jejích přátel jsem jí nepokládal tu zbytečnou otázku: Proč chceš takového člověka zpátky? Dochází Ti ten paradox?
Já jsem to věděl.
Člověk, který se řídí pouze srdcem, vypadá jako bez rozumu. Tak jako člověk, který se řídí pouze rozumem, vypadá jako bez srdce.
A poradit jí “Odejdi!”, by byla rada rozumem. Radit lze rozumem, ale chápat jen srdcem.
Kdo zná mé knihy, ví, jak se snažím komunikovat se srdcem zraněného člověka. Ani jejímu srdci nikdo v okolí nerozuměl. Nemohl. Protože s ním komunikoval rozumem.
Je lepším partnerem ten, kdo ubližuje, nebo ten, kdo neubližuje?
Těžká otázka. Pro rozum ne, pro srdce ano.
Rozum se ptá:
- Proč chce za každou cenu toho jednoho člověka?
- Proč tak zatvrzele?
- Proč ignoruje všechny ostatní potenciální partnery?
- Proč dává pořád jednomu muži stále nové druhé šance, když spousta jiných pořád čeká na tu první?
A hlavně: Proč by jeho návrat vůbec považovala za vítězství? Copak návrat člověka, který stahuje dolů, je posun vpřed?
Co když se změní?
Kdo zná mé knihy, ví mou životní zásadu: Nikdy nedávej druhou šanci stejnému člověku.
To znamená: Dej ji klidně stejné osobě stejného jména i stejného rodného čísla, ale aby ta nová šance měla smysl, musí jít už o jiného člověka – dostatečně ponaučeného, možná i vytrestaného.
Proč? Jen takový člověk neudělá stejnou chybu dvakrát. Jen takový chápe, že bude-li opakovat stejné činy, dostaví se stejné výsledky. A hlavně ví, že chyba, kterou udělá podruhé, už vlastně není chyba, ale svobodná volba, dobrovolné rozhodnutí.
Každou chybu stačí udělat jednou. Pak poznáme její cenu – kolik za ni zaplatíme. Opakujeme-li ji podruhé, víme předem, kolik za ni zaplatíme. Ne, to už není chyba.
To on o Tebe přichází
“Vem mě zpátky,” škemral. “Už budu jiný.”
Tohle nikdy nezažila. Pokaždé mu znovu podlehla. A pokaždé si to zase vyčítala. Protože on své chyby opakoval.
“Proč to dělá?” ptala se. “Proč se vrací, když mi pak jen ubližuje?”
V knize Protože na to odpovídám mnoha těžkými případy manipulace. Všechny ale mají něco společné. Druhý si uvědomil, o koho může přijít.
Manipulátoři vědí, že takto mohou ztratit oběť. Že musejí občas povolit pásek, zkrotnout. Pak se oběť znovu přivine. A ti, kteří docela obyčejně chybovali, si mohou uvědomit svou chybu, kterou do té doby neviděli. A hlavně hodnotu druhého.
Když totiž například zradíme partnera, který nám důvěřoval, rozchodem neztratí ten, kdo přišel o člověka, kterému se nedalo věřit a který zrazoval, ale naopak ten, kdo přišel o člověka, který byl ochoten důvěřovat a sám nezrazoval.
Proto si nevěrní lidé nebo lháři nejčastěji svou chybu uvědomí až rozchodem. Uvědomí si, co měli a o co přišli. A že druhý rozhodně není tím, kdo tolik ztratil.
Lidé, kteří se na tyto případy dívají rozumem, jen kroutí hlavou. Přirozeně, nechápou:
- Proč trpí ten, kdo byl podveden?
- Proč sám sobě přikládá vinu?
- Proč ustavičně hledá chyby jen u sebe a tolik si přeje, aby se...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům