Víra prý dokáže zázraky. Není to přesné. S vírou se jen nemožné stává možným.

Každé pondělí dělám “zázraky” s dětmi. Naposledy jsem je ve škole učil přecházet kladinu poslepu. “To nedokážeme,” tvrdily. Vzal jsem je k oknu tělocvičny. “Když tamten pták na střeše přestane věřit, že dokáže létat, v ten okamžik ztratí schopnost to zvládnout.”

Strach, pochybnost, nevíra zabily mnohem více lidských snů než dílčí neúspěch. Neúspěch je totiž pozitivní informace, zkušenost, ponaučení, podmínka budoucího úspěchu. Proto co potřebujeme, je přestat se bát.

Čemu věříme, to roste. Protože čemu věříme, na to se soustředíme. Kdo uvěří, že může přejít kladinu, najednou ji cítí chodidly a hledá cestu po ní. Kdo v sebe nevěří, cítí všechno, jen ne kladinu, hlavně propast. Věří v pád a jen čeká, kdy nastane. V hlavě už prohrál.

Mnoho lidí, kteří v sebe nevěří, si myslí, že úspěch je zázrak. Přitom ti, kdo v sebe věří, dávno vědí, že tím zázrakem je lidské jednání, správné myšlení.

Proč chybí sebedůvěra

Měl jsem zvláštní dětství. Odmalička mě upozorňovali na nedostatky. Měl jsem si opravit čtyřku z chemie, trojku z fyziky, dvojku z matematiky. Vedli mě k tomu, že mám mít samé jedničky. Ale proč?

Věnoval jsem veškerou energii tomu, abych ze čtyřek udělal trojky, z trojek dvojky, z dvojek jedničky, ale jedničky jsem nechával být. Věnoval jsem veškerou energii tomu, co mi nešlo, a nevěnoval jsem žádnou další energii tomu, co mi šlo.

Přitom jsem za celý dosavadní život nepotkal člověka, který by uměl všechno. Zato jsem potkal špičkové lékaře, kteří neumějí zatlouct hřebík, nebo hvězdné sportovce, kteří nedovedou vařit. Jsou elitou ve svém oboru jen proto, že se v určitém okamžiku života přestali zabývat pouze tím, co jim nejde, a oslabovat to, a začali se věnovat tomu, co jim jde, a posilovat to.

Mnoho dětí bohužel dokáže přesně pojmenovat své nedostatky. Nemají však ponětí, jaké mají přednosti. Řada z nich si myslí, že žádné nemá. A v tomto přesvědčení rostou. Mnozí dospělí tak nedokážou říct, co jim jde nejlépe, v jaké oblasti si dokážou opravdu věřit.

Na co se zaměřujeme, to v hlavě roste. Nedostatky nás plní frustrací. Jestliže celý život věnujeme boji s nedostatky, nedivme se, že se pořád potýkáme s frustrací.

Tři sebeuvědomění

Sebedůvěra je zkrátka víra v sebe. Nejsnáz se nalézá tam, kde si dobře uvědomujeme své přednosti. Povězte mi: Víte, v čem jste silní?

Sebedůvěra je mocná, skoro kouzelná. Ale také je křehká. Není virtuální, neexistuje jen v mysli, je to reálný fyzický jev. Se sebedůvěrou se nejen cítíme odolnější vůči úzkosti nebo odmítnutí, ale do našeho krevního řečiště se skutečně uvolňuje méně kortizolu, stresového hormonu. Povězte mi: Uvědomujete si, jak si tím, jak o sobě smýšlíte, ovlivňujete vlastní zdraví?

Planeta Země je bojiště. Už v příští chvíli Vám kdokoli může narušit sebedůvěru. Řekněte kuchaři v restauraci, že Vám jeho jídlo nechutná, že neumí vařit. Když budou mít slabou sebedůvěru, zapochybuje o sobě, možná i dá výpověď a bude se věnovat úplně jiné práci. A to jen proto, že vaření je součást jeho identity. Zpochybněním identity zpochybníte člověka. Povězte mi: Dochází Vám, jak snadné je vzít Vám kus sebedůvěry, pokud se o ni dostatečně nestaráte?

Pět řešení

V tomto magazínu FC, věnovaném zvyšování sebehodnoty, uvádím mnoho způsobů, jak lépe zacházet s negativními ataky, jak si nedat vzít energii, a pokud o ni přijdeme, jak ji opětovně načerpat.

Na internetu se zaměřím alespoň na pět základních pilířů sebedůvěry, které bychom měli mít vždy v hlavě jako ochranný štít proti oslabujícím pokusům. Přičemž ty nemusejí přijít jen zvenčí, zpochybnit se umíme i sami.

1. Používej pozitivní afirmace správným způsobem

Afirmace je metoda sebepřesvědčení. Vychází z principu: Je, jak myslíš. Jak myslíš, je.

Podstatou pozitivních afirmací je plnit mysl pozitivními myšlenkami, dokud jim neuvěříme.

Zní to klišovitě. Ale to proto, že TYPICKÉ pozitivní afirmace (“Jsem krásná”, “Jsem úspěšný”) v lidech s nízkým sebevědomím vyvolávají ještě horší pocit – uvědomují si totiž, že to tvrzení je příliš vzdálené jejich dosavadním přesvědčením, ba je dokonce přímo protichodné.

Proto by pozitivní sebeubezpečení nemělo stát na vodě. Mělo by konstatovat fakt a být spojené s motivací. Jde to už třemi slovy. Například: Vytrvám, dokud neuspěju.

2. Identifikuj, v čem jsi dobrý

Odmala se potýkáme s výčitkami, v čem všem selháváme. Vytýkají nám to rodiče,...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům