1. krok: Přiměřeně se bát je normální
Strach není nepřítel. Strach je přítel, který říká: “Kamaráde, tohle je pro Tebe důležité, na tom Ti opravdu záleží, proto buď zvlášť obezřetný.” Strach nikdy neříká: “Přestaň!” Strach vždycky říká: “Jdi, ale opatrněji.”
Strach končí tam, kde začíná žárlivost. Strach je pocit, žárlivost to, co plyne z dlouhodobě negativního pocitu – negativní domněnka. Máme-li přehnaný strach, začneme panikařit. Zbavujeme se rozumu. Podléháme dojmu, že o to, co je pro nás důležité, už přicházíme.
Strach zvyšuje soustředěnost, žárlivost naopak všechnu koncentraci rozkládá. Mění se v nejistotu, zvláštní hněv, vztek, pomstychtivost. Je to zbraň, kterou jsme v chvatu popadli a chceme z ní vystřelit, ale neuvědomujeme si, že ji držíme hlavní proti sobě. Bác!
Zatímco strach zostřuje smysly, aby nám pomohl, žárlivost všechno obrací proti nám. V tu chvíli nám dochází například to, že:
- Máme atraktivního partnera. Žádné hurá. On je totiž atraktivní i pro jiné.
- Máme bohatého partnera. Žádné hurá. On je totiž lákavý i pro jiné.
Náš strach, naše představivost se nám vysmekly z rukou. Pracují proti nám. Vytvářejí katastrofické scénáře. Už dopředu vidíme, jak nás druhý podvádí. Snažíme se už jen najít důkaz v telefonu, mailu, čicháme k jeho oblečení. Ztrácíme klid ne pro to, co dělá partner, ale pro to, co vyvádíme my sami!
A vůbec nezáleží na tom, zda nějakou indicii najdeme. Když ji nenacházíme, hledáme ji dál. A dokud ji nenajdeme, ještě v našich představách naroste.
“Ten je mazaný! Všechny důkazy ukryl! Všechny zprávy s ní si vymazal! Nemohu nic najít – to je přece podezřelé!”
Čím déle nemůžeme najít důkaz, tím pádnější je pro nás vina druhého.
2. krok: Pokud máme dobrý důvod partnerovi věřit, věřme mu
Existuje lepidlo a ředidlo. Díky lepidlu všechno drží při sobě. Díky ředidlu se všechno slepené uvolňuje. Důvěra je lepidlo, nedůvěra ředidlo.
Vzpomeňme na “Co když…?” Nedůvěřovat je možné okamžitě. Pokud jsme ale posedlí nedůvěrou, zkusme si jednou položit otázku opačně: “Mám nějaký důvod mu věřit?”
Žijeme v panickém světě. Každý muslim je potenciální terorista, každé letadlo potenciálně spadne, každá jízda autem je potenciální smrt, každá konzerva v obchodě potenciální jed. Každý televizní seriál je o nevěře, násilí, zklamání. To všechno se pro nás stalo normálním. Výsledkem má být svět, kde se každý budeme bát všech a všeho.
Mě svět s primární nedůvěrou nebaví. Nejprve důvěřuji. Zjistil...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům