Když tu byl Marek Eben, říkal: “Cesta sem byla útrpná, ale po příjezdu je všechno odpuštěno.”
Je to jedno z míst, které mám v Česku ohromně rád. Angličan by řekl hideaway – místo, kde se schováte sami před sebou. Místo, kde Vám začne být vždycky moc dobře. Místo, ke kterému musí Váš vůz nebo Vaše nohy, pokud jdete pěšky, hodně zabrat, až se na kopci objeví zvláštní cedule “Konec světa”.
Silnice tu opravdu končí a dál pokračuje už jen les. Pod mostkem se vine meandr halasně zurčící říčky a před Vámi je jedna z nejpoetičtějších budov, s aristokratickou historií. Pořád tu v lesech slyšíte ozvěnu cinkotu stříbrných příborů o porcelánové talíře, smích společnosti a hudbu, hlavně tu hudbu. Ano, to je Tančírna.
Zatímco celé Račí údolí – tak se tohle prostředí jmenuje – se už dávno vylidnilo, obnovená secesní kavárna je pořád otevřena. Po kamenných schodech můžete vyjít do prázdného sálu s vůní dřeva, kde si můžete zahrát na piano – a nikoho tím nerušíte, protože tu nikdo není. Člověk si tu užívá samotu, v chladné atmosféře na pomezí Rychlebských hor a Jeseníků, kde je nejzdravější vzduch v zemi. A skoro žádný signál.
U jednoho stolu na mě čekali dva lidé. Měli stejný problém, ačkoli k němu vedla jiná cesta.
Ta první bytost prožila s bývalým partnerem něco OŠKLIVÉHO a nyní ji to v novém vztahu brzdí.
Ta druhá bytost prožila s bývalým partnerem něco NÁDHERNÉHO a nyní ji to v novém vztahu také brzdí.
Ta první se totiž bála, že “to i s novým partnerem bude znovu tak OŠKLIVÉ.”
Zatímco ta druhá se bála, že “to s novým partnerem už nikdy nebude tak NÁDHERNÉ.”
Obě bytosti používaly minulost proti sobě. Respektive proti své přítomnosti i budoucnosti. A tudíž se trápily: bez ohledu na to, jestli jejich vzpomínky na minulost byly pozitivní nebo negativní.
Byl to jeden z důvodů, proč jsem psal Vánoční Speciál. Až příliš mnoho lidí si neužívá přítomnost kvůli minulosti. Bojí se, že se něco buď bude opakovat, nebo nebude opakovat. V obou případech jsou však zaměřeni na strach. Proto jsem Vánoční Speciál zaměřil na pozitivní chápání minulosti. A k tomu jsem vedl i obě ženy u stolu v opuštěné Tančírně.
Děje se Vám to také?
- Bolí Vás vzpomínky na to krásné, co už není?
- Bolí Vás připomínání si toho, co jste měli a už nemáte?
- Nebo naopak: Bolí Vás vzpomínky na to špatné, co jste prožili?
- Nejste schopni si užít to, co máte a co je mnohem lepší než to, co...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkůmStránky: 1 2