2. uvědomění ze tří: Minulost nám vždycky dává naději
Všechno vynalezené přírodou má svůj smysl. I paměť máme z dobrého důvodu. Protože i paměť nás má posouvat vpřed.
Když jsem nedávno přednášel na střední škole o strachu, studenti se divili, že strach nás vůbec může v něčem chránit. Strach je přece negativní, tvrdili. Sehráli jsme si tedy scénku s divokým medvědem.
Kdykoli nás v přírodě překvapí divoký medvěd, co uděláme? Strneme, zbledneme, možná i pustíme do kalhot. Všechny tyto instinkty nám příroda dala proto, aby nás strachem ochránila.
STRNEME, abychom neudělali unáhlený pohyb. Divá zvěř totiž útočí v sebeobraně, z leknutí.
ZBLEDNEME, protože se krev z povrchových částí stáhne do hloubi těla. Kdyby divá zvěř přece zaútočila, tak abychom kvůli povrchovému zranění nevykrváceli.
A SVĚRAČE SE NÁM UVOLNÍ, aby tělo opustil veškerý jedovatý obsah střev. Kdyby divá zvěř zaútočila a způsobila nám vnitřní zranění, tak abychom se neotrávili vlastními jedy.
Také paměť nemáme proto, aby nám ubližovala.
Paměť máme proto, abychom se s odstupem času usmívali nad svou naivitou až hloupostí. Vzpomínky na dávné chyby nám umožňují uvědomit si, jak jsme od té doby pokročili a zmoudřeli. Cokoli se nám vryje hluboko do paměti, to je pro nás obvykle tak zásadní, že stejnou chybu už nikdy neopakujeme.
Paměť ale máme i proto, abychom se učili být vděční. Abychom s odstupem času děkovali za krásné chvíle, které jsme prožili, i za špatné chvíle, které jsme překonali. Ať v krásných, nebo špatných chvílích bychom měli nalézat sílu a důvod jít dál.
To nejdůležitější na vzpomínkách je to, že nejdou oživit, vrátit ani změnit. A to je moc dobře. Život nás tím učí, abychom se soustředili znovu na přítomnost a začali vyrábět nové RADOSTNÉ vzpomínky. Příležitost máme v každém okamžiku. V každé činnosti, která nám dává dobrý pocit.
Pustit se minulosti je možné za pomoci dvou instrumentů, které obsáhle vykládám ve Vánočním Speciálu. Těmi instrumenty jsou odpuštění a vděčnost.
- Odpusťme si chyby, kterých jsme se v životě dopustili. Přijměme, že jsme lidé. Člověk byl vytvořen s jediným záměrem – aby se učil. Proto jsme se narodili bez jakékoli dovednosti. Všechno se musíme učit. VŠECHNO.
- Proto buďme vděční za školu života. Děkujme za každou lekci. Ať se nám dobrá, nebo špatná, vždycky je užitečná.
K minulosti tedy vždycky přistupujme jako ke zdroji naděje. Buď nám dává naději tím, co špatného jsme překonali, nebo co dobrého nás v životě potkalo. A to nejdůležitější...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům