Od úterý 11. do čtvrtka 13. prosince, stejně jako minulý týden, všichni ti, kdo si přicházejí osobně odebrat svůj vánoční dárek – knihu nebo Vánoční Speciál – do našeho sídla, mají možnost nechat si vepsat mé věnování jejich obdarovanému a hlavně potkat se.

Minulý týden mě ze všech těchto setkání nejvíce zasáhlo to s mužem, který mi připomněl jeden starý příběh:

Byla jednou slepá dívka, kterou vroucně miloval mladý muž. Miloval ji tak, až ji požádal o ruku. Odmítala ho. Připadala si nedostatečná.

“Budu Tě svým handicapem tolik omezovat! Budeš se muset vzdát tolika svých radostí, protože se jim s Tebou nemohu věnovat! A nakonec mě opustíš!”

Mládenec byl nešťastný. Obětoval by dívce cokoli. Ona nakonec rozhodla: “Vezmu si Tě za manžela, jedině když se mi vrátí zrak.”

Jednoho dne dívce někdo daroval oči. Když jí po operaci sňali obvazy, uviděla poprvé v životě všechno kolem sebe. I toho mládence.

A zjistila, že je slepý.

“Teď, když se Ti vrátil zrak, vezmeš si mě?” zeptal se.

Pohled na jeho slepotu ji zklamal. Tohle nečekala. Představila si, jak by ji svým handicapem omezoval, kolika radostí, na které se tolik těšila, by se musela vzdát. Přece teď nestráví život se slepcem! A tak své slovo porušila a chlapce odmítla.

Svěsil hlavu. Na odchodu se jen otočil a řekl: “Pečuj dobře o mé oči.”

Dávám málo?

Ve svých knihách i dárkovém Vánočním Speciálu píšu to, na co milující lidé často zapomínají. Že opuštěni mohou být bez ohledu na to, jací jsou a kolik dávají, protože vztah nikdy netvoří jeden člověk. Ano, záleží nejen na tom, jací jsme a kolik dáváme my, ale také na tom, jaký je druhý a kolik dává on.

Jestliže nás přiměje hledat chybu v sobě, může se stát, že ji budeme hledat celý život a nikdy ji nenajdeme, protože žádná neexistuje. Proto je tolik lidí zacykleno v hledání své chyby a ve rozežírajících pocitech nedostatečnosti. Ačkoli jako partneři byli dokonalí.

Na...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům