2. důvod: Chceme milovaného partnera ovládat

Pronásledování. Kontrolování. Přehnaná žárlivost. Tak jako nelze svázat ptáka a rozkázat “Leť”, není možné očekávat, že se partner v kleci nedůvěry bude cítit dobře. A pocity jsou základem všeho. Z pocitů vznikají myšlenky, z myšlenek vycházejí činy a z činů vyplývají výsledky. Mysleme i na to.

Lidé připravení o svobodu jsou zoufalí. A zoufalí lidé dělají zoufalé činy. Ten se změnil… Do toho bych TO nikdy neřekla… Vypadal tak – spolehlivě… Tak proč se chováme, jako když je nespolehlivý? Jako ten, do koho bychom TO řekli?

Proč nedokážeme prostě JEN milovat, JEN důvěřovat, JEN být tím, koho stojí za to nikdy neopustit?

3. důvod: Zapomínáme na lásku

Láska není to, co říkáme, ale co děláme.

Já vím, že máme mnohem “důležitější” starosti – o práci, složenky, školní prospěch vlastních dětí. Žijeme přece v hmotném světě! Ale nesmíme zapomínat ani na ten svět, který nevidíme – svět nehmotný. Nesmíme zapomínat na lásku, ani ve vztahu k partnerovi, ani ve vztahu k sobě. (Ostatně, o tom je celý Vánoční Speciál.)

Nakonec, platí to i o práci, koníčcích, jiných zájmech. Pokud do toho, co děláme, vkládáme lásku (máme rádi to, co děláme), poznáme štěstí v práci… Pokud totiž máme rádi sebe a přítomnost, kterou prožíváme, nalézáme štěstí v sobě.

Všechno spojené s láskou nás činí šťastnějšími. Každý pocit neštěstí je tedy fakticky způsoben jen nedostatkem štěstí – nedostatkem dobrých pocitů, které si nevyrábíme. Jsme-li nešťastní, prostě se jen věnujeme tomu, co nám nedělá dobře.

Příroda chtěla, abychom byli šťastní. Proto nás vybavila signálním systémem, který nám v každé chvíli říká, jestli jsme na cestě ke štěstí, nebo ne: našimi pocity. V každé chvíli víme, jestli se cítíme dobře, nebo ne. V tom, co nás těší, musíme pokračovat. To je celý zázrak šťastných lidí.

Vztahy mezi dvěma lidmi, založené pouze na povinnostech, se časem stávají nešťastnými. A je jedno, zda jsou pracovní nebo soukromé.

Vložit do vztahu lásku znamená investovat do druhého drahé dary. Nemyslím věci, myslím daleko dražší hodnoty. Především čas. Být s někým, naslouchat mu, snažit se ho pochopit, a když ho nedokážeme pochopit, protože jeho cíle a hodnoty jsou příliš odlišné, stačí to, co si přeje, přijmout. A podpořit ho v tom. To je láska.

Láska nemá nic společného s rozumem. Neklade si podmínky. Skutečná láska se nikdy neptá PROČ. Skutečná láska pouze JE.

4. důvod: Dáváme ve svých rozhodnutích až příliš na druhé lidi

Ovlivňuje nás maminka, které se nelíbí náš partner?

Vkládá nám někdo v práci do hlavy pochybnost o našem vztahu?

Cítíme, že musíme přemýšlet o názorech na vztah, které přicházejí zvenku, a ne od partnera?

Pak máme problém.

Jak zdůrazňuji v knize Protože, nikdo jiný nemusí, ba ani nemůže, pochopit, jak je možné, že zrovna někoho konkrétního milujeme. Protože on není my.

Na světě neexistují dva stejní lidé – ani v detailech svých emocí. Kdykoli musíme druhým ospravedlňovat, proč někoho milujeme, přestáváme opravdu milovat, protože lásce dáváme své PROČ. Existují...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům