Chci Vám poděkovat za překrásné dárky. Měsíční kameny, mandaly, dopisy. Za všechno, co mi dává energii.

Ptáte se často, co mi dělá radost; co si přeju najít pod stromečkem; co je pro mě důležité na Nový rok. Povím Vám to.

Celé mládí jsem vyrůstal v přesvědčení, jak je důležité mít velké peníze. Časem jsem zjistil, že důležitější je mít velké srdce. S velkým srdcem totiž dokážete být šťastni tam, kde i bohatí zůstávají zahořklí. S velkým srdcem přestane záležet na výchozí značce, startovní čáře i útrapách, které přicházejí s cestou. S velkým srdcem se právě těžké chvíle stávají krásnými. Přesvědčím Vás o tom.

Jak víte z Vánočního Speciálu (ti z vás, kteří nevydrželi a nahlédli dovnitř ještě před Vánocemi), v životě mě ovlivnilo ohromné množství lidí. Naučili mě ve tmě chodit za barvami. Ve chvílích, kdy máme sklon vnímat na životě jen čerň, právě tehdy hledat širší paletu barev.

Vzpomenu jen sedm příběhů. Snad pomohou v zamyšlení i Vám.

O slepci, který viděl srdcem

Vyrůstal jsem na sídlišti a často ho potkával. Žil ve stejném domě. Vím, že míval potíže se zrakem. Pro mě, dítě, to byl kmet. Vždyť mu bylo “už” kolem padesáti.

Nedávno, když jsem k paneláku svého dětství vrátil, jak to dělám vždy na druhý advent, jsem ho znovu potkal a málem nepoznal. Nejen proto, že zestárl o třicet let, to i já, ale že měl divně nepřítomný pohled. Byl slepý. Zrak mu definitivně vzal postupující šedý zákal.

Šel podpíraný svou paní. Pozdravil jsem, připomněl se a on mimo jiné povídá: “Že je moje žena stále nejkrásnější bytostí na světě?”

Pohlédl jsem na jeho osmdesátiletou spřízněnou duši a přikývl: “Ano, je.” Vtom jsem vyhrkl: “Nechybí Vám, že ji nemůžete denně vidět?”

Usmál se: “Její krásu mám před očima každý den. Vlastně, teď ji vidím mnohem častěji, než jsem si jí dokázal všímat v mládí.”

O síle dotyku

Je známo, že jsem prakticky ze dne na den přišel o mámu. Na jipce, kde jsem ji stihl navštívit a kde již napojená na přístrojích nereagovala, mi lékař vyprávěl o naději.

“Na stejném lůžku jako Tvoje maminka ležela v komatu skoro deset měsíců jedna žena. Náhle procitla a první, co si přála, bylo vidět mě. Nechápal jsem proč. Vyprávěla mi, že jsem u ní pořád seděl a povídal jí tolik nádherných příběhů… Byla to pravda, jen jsem nevěděl, že je slyší. Říkala: Nejenže jsem je slyšela, ale hlavně jsem pořád cítila, jak mi nepřestáváte věřit. Seděl jste tu každý den a dával mi naději.”

Stali se manželi. “Nikdy, opravdu nikdy nepřestávej věřit v sílu obyčejného dotyku, dobrého slova a víry,” řekl mi. Držel jsem tehdy mámu celou noc. Dodnes v ty tři síly nepřestávám věřit.

O otázce života a smrti

Jednou jsem pomáhal u dopravní nehody, u které bylo malé dítě. Otřáslo to se mnou a záchranář, aby mi ukázal, jak silné jsou děti, mi vyprávěl dávný příběh.

U cesty skotačili bratr se sestrou. Míč se zakutálel, dívka pro něj vyběhla a srazilo ji auto. Ztratila mnoho krve a lékaři zjistili, že má vzácnou krevní skupinu. Měl ji i její bratr.

Zeptali se ho, zda by byl ochoten darovat krev pro záchranu své sestry. “Je to otázka života a smrti,” řekli mu.

“Zmínka o smrti v něm viditelně hrkla,” vyprávěl mi záchranář. “Chlapci se spustily slzy. Pak se zhluboka nadechl a přikývl: ,Tak jo. Ale nebudu umírat dlouho, že ne?’

Ohromeně jsme se na sebe pohlédli,” dodal záchranář. “On to pochopil tak, že se darováním krve vzdá svého života ve prospěch své sestry. A byl odhodlán to udělat.”

O proměně

Můj celoživotní kamarád má báječného tátu. Spíše mi připadají jako mladší a starší brácha, nakonec, je mezi nimi...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům