Existují ženy, které nechtějí vyjít na ulici nenalíčené, neučesané. Vědí, jak společnost soudí druhé podle vzhledu.

MIRKY DOBEŠOVÉ se nikdo nezeptá, proč má takový obličej, ale hlavně nikdo netuší, jaký svádí boj.

S trpkým úsměvem poslouchá lidi, jak rozumují, že peníze nejsou všechno. Nejsou, pokud nejste v Mirčině kůži a čas Vám neutíká poněkud rychleji.

Kdekdo mi říká: Koho by zajímal osud jedné obyčejné holky? Proč zrovna jí pomoci?

Já vím, že pomoc jednomu člověku nezmění celý svět. Ale může změnit celý svět tomu jednomu člověku.

Když se Ti život v sekundě změní

Dokážu pochopit, že má člověk zaplatit za chyby, které sám způsobil. Ale nedovedu pochopit, proč má dokonce čtrnáctileté dítě zničehonic prožít to, co Mirka.

Bylo jí právě čtrnáct let, když lékaři šokovali rodiče diagnózou: „Vaše dcera má alveolární rhabdomyosarkom. Připravte se na nejhorší. Může zemřít.“

Ten nevyslovitelný název má zhoubný nádor měkkých tkání, který u dětí začíná v oblasti hlavy a krku. Roste pomalu, ale jistě. Postupně metastazuje do plic, mozku, kostí a lymfatických uzlin. Nezastaví se, nemá s dětmi slitování. Mirce byl nalezen v pravé tváři – mezi okem a horní čelistí.

Existovala jediná naděje. Jediný specialista v celé zemi, který měl schopnost takový nádor odoperovat. Zákrok provedl. Jenže ten si vyžádal svou daň. V pražském Motole museli čtrnáctileté Mirce odebrat spolu se sarkomem všechny napadené části – kromě tkáně obličeje též polovinu horní čelisti i se zuby, lícní kost a podočnicový oblouk. Aby pravé oko mělo vůbec na čem držet, vložili jí do tváře titanovou destičku.

Ale… Toto třípísmenné slovo se stalo vlastně symbolem Mirčina života.

Bylo totiž jen otázkou času, kdy titanová mřížka slabou pokožku bez tkáně protrhne. Stalo se tak před pěti lety. „Moje pětiletá skorosestra se mě onehdy zeptala, proč mám pod okem včelí úl. Odpověď ,aby mi oko nespadlo do krku‘ ji uspokojila. Mě to ale už neuspokojuje,“ říká Mirka, která oněch pět let objíždí specializované lékaře a ptá se, kdo ji může zachránit.

Nádor jí odoperovali, ale její obličej se od té doby bortí. Hrozí, že přijde o další část tváře i chrupu, a hlavně o zrak. Je příznačné, že rakovinu porazila, ale mnohem náročnějším soupeřem je její – pojišťovna.

Když úřadu na člověku nezáleží

“Navštívila jsem všechna specializovaná pracovišti v Česku. Všichni lékaři byli ohromně ochotní, pomohli by mi, ALE! Pokaždé skončili na tom, že nemají potřebnou praxi s takovou sérií operací – transplantací kostí a tkání v obličeji. Naznačili mi, že by se na mně museli ,zaučovat’, navíc se nedovedli shodnout ani v základním postupu. Někdo mi chtěl kost na vyplnění obličeje brát z lopatky, druhý z pánve. Třetí dokonce zamýšlel vyjmout mi tu titanovou mřížku. Zeptala jsem se, jestli bych tím nepřišla o zrak. Zarazil se a přiznal, že asi ano. Až docent Roman Šmucler mi na rovinu řekl, že v Česku takový zákrok těžko provede někdo zodpovědný, a dal mi doporučení na dvě specializovaná pracoviště v zahraničí s tím, že tam jsou zkušenější.“

Mirku v zahraničí prohlédli. Potvrdili, že po odejmutí mřížky by...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům