“Děkuji Ti.”
Je-li negativní vysílač a pozitivní přijímač, pak existuje jen jedna jediná frekvence, na které spolu budou komunikovat. Buď negativní (kdy se pozitivní přijímač přizpůsobí – klesne na úroveň negativního vysílače), nebo pozitivní (na které negativní vysílač zpravidla komunikovat neumí – ale to nám vadit nemusí).
Tato odpověď je nastavením pozitivní frekvence. Neutrálním signálem, který naznačuje, že jsme hrubost druhého zaznamenali, možná jsme i obsah jeho sdělení vzali na vědomí, ale – nebereme si to k srdci.
Neignorujeme hrubého člověka, nemstíme se mu, ba dokonce mazaně naznačujeme, že si ho snad i vážíme, ale to je vše. Je to pozitivní projev vyrovnanosti a na to, že neobsahuje prakticky žádnou informaci, zavírá hrubému člověku ústa.
A když ne, své “Děkuji Ti” můžeme (pozor na ironický úsměv) opakovat donekonečna.
“Vážím si Tvého pohledu.”
Odpověď, která vypadá podobně jako předchozí, ale v jednom je jiná. Hrubé osobě spíše rozváže jazyk, může ji “kvalifikovat” k dalšímu obviňování.
Pokud můžeme, vyslechněme slova druhého, ale nepřijímejme je do sebe. Představme si, že nejsme na místě, že jsou adresována někomu jinému, že jsme pouze svědkem čehosi řečeného komusi. Mlčení, které předvádíme, je zdánlivou součástí komunikace, přitom však bez emocí a s respektem, který vyžaduje každé naslouchání.
Výhodou tohoto postupu je, že čím déle emotivní člověk mluví, tím více emoce ztrácí, a do jeho slov začne vstupovat logika. Jeho monolog se obvykle prodlužuje, protože napětí poleví a on je okamžitě konfrontován se svým ZPŮSOBEM chování k nám.
Nezřídka se hrubý člověk vypovídá ze svého problému, který vůbec nesouvisí s námi, jako bychom byli dokonce jeho přítel. Paradoxní, že?
—
Následující reakce představují vyšší stupeň náročnosti. Zabrousíme totiž na tenčí led a může se zdát, že jde o přístup negativní. Udržet se pouze ve stanovených větách je klíčové.
“Považuji naši rozmluvu za ukončenou.”
Jsme-li člověk, který si bohužel bere cizí slova osobně, vážně hrozí, že během jedovatého monologu hrubé osoby v nás začnou bobtnat negativní emoce. Zatemní nám mozek, který pak nemůže vykřiknout: “Klid! Mysli na to, že NECHCEŠ způsobit nevratné škody na Vašem vztahu tím, že ztratíš nadhled nad problémy toho druhého, a také na sobě tím, že ztratíš svou sílu, respekt vůči své osobě.”
Než vybuchnout, je lepší jednoduše ukončit konverzaci. Pamatujme si, že nám negativní reakce vezme mnohem více času a energie, než si připouštíme. Staneme se vězni vlastních výčitek a pokažené minulosti, kterou už nevrátíme zpátky.
“Promiň. Proč si myslíš, že to, co říkáš, je pro mě důležité? A opravdu očekáváš, že na to odpovím?”
Jedním z jednoduchých způsobů, jak přejít do asertivního módu, je soustředit se pouze na otázky. Námi kladené otázky totiž, mají-li být zodpovězeny, vyvolávají u hrubé osoby nutkání potlačit emoce a zapojit rozum – mají-li ty odpovědi vypadat co k čemu.
Tyto otázky nejsou neuctivé, přitom mění naladění rozhovoru. Vyžadují racionální vysvětlení, což pro emočně soptícího člověka není vůbec snadný úkol.
Druhou otázku klást nemusíte. Protože hrubý člověk nepochybně odpoví “ano”, Vás to bude svádět nastavit mu vidle, na které si naběhne. Vaše reakce totiž může znít: “Pak to vypadá, že dnes nemáš šťastný den.” Takové odpovědi si však můžete dovolit, jen pokud jste vnitřně silní a vysoko nad věcí. Uvědomte si, že popichováním včel je neuklidníte…
“Tohle hodně zraňuje moje city.”
K asertivitě patří i trocha divadla. Dokážete pronést tuto jednu repliku velkého herce?
Je to jedna z vět, které hrají na city. Činí z hrubého člověka nelidu a nutí ho – zejména když se to stane před druhými, na poradě –...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům