Dvacátého prosince to byly dva roky, co ji ve vlastním bytě pořezal cizí muž. Vpadl dovnitř v bekovce a od té doby tvrdil, že si ona všechno vymyslela. Petra Kvitová měla vážně poškozenou levou ruku – tu, kterou hrála tenis. Téměř nikdo nepochyboval o tom, že ukončí kariéru. A pokud bude pokračovat, na výsluní se už nikdy nedostane – fyzicky ani mentálně.
V sobotu v 9.30 ráno našeho času nastoupí ve finále turnaje Australian Open. Svět žasne, že náročný program i všechny zápasy zvládla bez trenéra. Když se jí zeptáte na recept, odpoví slovy Jana Třísky: “Cokoli děláš srdcem, děláš dobře.”
Jak je možné, že z přepadení vyšla silnější, než kdy byla, takže dokonce útočí na pozici světové tenisové jedničky?
Proč se dnes nelituje doma u televize, jak hrozný osud ji potkal, a jak vůbec dokázala vypudit katastrofické vize, že se už nikdy nevrátí na kurt v plné síle?
Čím nás může rodačka ze slezského Bílovce inspirovat, kdykoli máme pocit, že náš sen vzal čert?
Z magazínu FC dobře víte, že mě zajímá myšlení úspěšných lidí. A víte i to, že úspěch neměřím dosaženým cílem, ale cestou, kterou dotyčný člověk k tomuto cíli musí urazit – počtem a velikostí překážek, problémů a výzev. Čím více toho musí cestou dokázat, tím je pro mě v cíli úspěšnější. Jakými myšlenkami mě tedy zaujala právě Petra?
Alespoň sedm jejích námětů k zamyšlení:
- “Tajemství mého tenisu? Soustředím se pouze na jeden úder – ten, který mě teď čeká. A soustředím se na něj s jedinou myšlenkou – že miluji finále. Miluji plný stadion. Finále není součást turnaje. Finále je zvláštní zážitek. Jdu do každého úderu s tím, že se těším, že právě tento úder mě k finále přiblíží. Můj tenis je cesta za štěstím. A kdybych nebyla tenistkou, věřím, že bych měla jiný sen. A milovala kroky, které k němu směřují. Ten nejbližší by pro mě byl vždy nejdůležitějším krokem ke štěstí.”
- “Buď žijete s láskou, nebo bez ní. K lásce patří odpuštění. Kdybych neodpustila, zůstávala bych zahořklá a neschopná lásky – neschopná dostatečně zapojit srdce do rehabilitace, tréninku, hry. Musela jsem si úplně vyčistit hlavu. Žádná zášť. Žádný hněv. Žádná sebelítost. Protože i kapka jedu dokáže otrávit všechnu krev.”
- “Věděla jsem, že potřebuji odpustit...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům