Faleš. Jinými slovy: klam, přetvářka, neupřímnost. Skrývání pravé tváře, hraní na více stran, neschopnost být fér.

Přišli jste s falší do styku?

Proč ji v sobě lidé mají?

Předně, nejen lidé. A to z dobrého důvodu.

Znáte kulíka? Zpěvný pták o velikosti vrabce, když hnízdí a spatří blížícího se dravce, rozehraje falešnou hru. Předstírá, že má zraněné křídlo, kulhá. Tím upoutá dravcovu pozornost – dravec si pomyslí, že ho čeká tučnější sousto než vejce nebo sporá ptáčata. Sotva však rozevře svůj zahnutý zobák, aby kulíka secvakl, falešník aktivuje křídla a frrrr – uletí. Tím dravce rozčílí. Ten se ho vydá pronásledovat, obvykle bezúspěšně, a kulík tím uchrání celé hnízdo od pohromy.

Zachránit to, co je pro nás vzácné, když už není vyhnutí, to je důvod falše. Ta nám má pomoci přežít, vyhnout se boji, zmást protivníka. Má nám pomoci, to je klíčové slovo. Bohužel člověk dal falši mnoho odstínů, které jsou vypočítavé a negativní. Je falešný, aby se materiálně obohatil, aby druhému uškodil, aby se pobavil, aby na něj nepadla hanba…

Zatímco kulík falší zachraňoval to, co pro něj bylo důležité, člověk jí ve výsledku to nejdůležitější ztrácí. Především svou pověst. Protože každého nás charakterizuje to, co děláme, ne to, co říkáme, že děláme.

Chci s Tebou být, ale…

“Proč?” ptáš se v takových chvílích a vůbec si nechceš připustit jedno protože – protože je všechno jinak, než jak Ti druhý říká.

Když milujeme, důvěřujeme. Milující srdce spolknou ledajakou lež. Ano, skutečná láska je slepá, protože nejsme schopni (nebo ochotni?) vidět, zda slovům odpovídají činy.

Hltáme sliby. Když je druhý nedodrží, hltáme výmluvy. Když i ty už jsou nápadné, hltáme omluvy.

Znám páry, kde jeden celé roky věří, že se druhý dokáže pozitivně změnit. Že si konečně najde čas na komunikaci, že skoncuje s alkoholem, že dotáhne rozvod, o němž tak dlouho mluví a který má být “na spadnutí”. Ten první roky vydrží poslouchat, co druhý slibuje, ale pro co ve skutečnosti nedělá a neudělá nic.

“Proč tohle lidé dělají?” kladou mi pak mnozí otázku, kterou zodpovídám v nové knize Cítit rozumem, myslet srdcem. Ptají se, a přitom… Vadí jim představa lži, ale bojí se pravdy. Tuší, že pravda může bolet víc než milosrdná lež. Jenže já namítám: Lepší je jedna pravda s koncem než lež bez konce. Lepší jeden konec s bolestí než bolest bez konce.

A vysvětlím Vám proč.

Co mě život naučil

Nevěřím slovům. Jedině činům.

Pokud se mnou lidé jednají tak, jako když jim na mně...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům