1. krok: Přijměme realitu a oddělme ji od fantazie
Denisa měla úžasného partnera. Tedy, ve své představě.
Prý ji miloval, prý po ní toužil, prý bez ní nemohl existovat. Mělo to jediný háček: Neměl na ni čas, aby se potkali, natož aby spolu žili. Ale všechno prý plánoval.
Přes seznamku si psali dennodenně. Občas se odmlčel. Nejčastěji proto, že “byl nemocný”. Jednou Denisa nakoupila ovoce a překvapila ho doma. Otevřela jí jeho manželka, obklopená třemi dětmi.
“Proč ho pořád miluju? Proč ho ale i nenávidím?” I na tuto dvojotázku odpovídám v nové knize Cítit rozumem, myslet srdcem. A vybízím, abychom se naučili odlišovat dva světy.
První je svět faktů, druhý je svět domněnek. Pokud domněnky (to, co si o druhém myslíme, nebo to, co nám o sobě sám říká) zaměňujeme s fakty, žijeme v iluzi. Pak nevnímáme partnera, jaký je, ale jak jsme si ho vymalovali ve své fantazii.
Přijmout pravdu skoro nikdy není snadné. Pravda bolí dvakrát – když zraňuje a když mění. Pokud pravdu přijmeme, to znamená pokud se pravdě nebudeme zbytečně vzpírat, nebude nás dlouho zraňovat a jednoduše nás změní. Co tou změnou myslím? To, že nás poučí. A to je vše, co potřebujeme.
Svůj život si můžeme představit jako mapu. Obvykle víme, kam se chceme dostat (jak by měl vypadat náš partner), ale k tomu potřebujeme především vědět, z jakého bodu vycházíme. Výchozí místo nemusí být vůbec příjemné, ale právě proto z něj odcházíme. Budeme-li sami sebe klamat, neochotní si přiznat fakta, pak se na mapě (v životě) prostě ztratíme. Jinými slovy: ztratíme sami sebe.
Předstíráme-li, že jsou věci jinak, než jak opravdu jsou, jednak marníme svůj vzácný čas, a jednak žijeme v jiném než skutečném světě. Přijmout reálnou pravdu neznamená vzdát se života, o kterém sníme, naopak to znamená jedinou reálnou cestu k takovému životu.
2. krok: Nesuďme druhého. Je také jen člověk.
Je rozdíl mezi posuzováním a souzením. Zatímco posuzovat člověka bychom měli vždy podle jeho činů, a ne jeho slov, soudit bychom neměli vůbec. Kdo soudí, neporozumí. A kdo porozumí, nesoudí.
Porozumět neznamená souznít, souhlasit. Porozumět znamená především najít odpověď pro sebe, proč druhý něco dělal. Mohl mít strach, mohl být nezralý, mohl žít v iluzi, že lhaním nám neublíží, zatímco pravdou ano. Teprve se potřeboval naučit, že pravda nekrade čas, naopak ho člověku vrací.
V nové knize píšu o mnoha poznáních, které jsem společně se čtenáři nabíral ne zrovna příjemnou cestou. Tak například: že život je neustálá změna, tedy že i všichni lidé se neustále mění, stejně jako neustále mění své priority. A pokud se mi někdo dlouho neozývá, měl bych si uvědomit, že i já jsem...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům