Do vztahů vstupujeme, abychom byli silnější než sami. Ne abychom byli slabší. Pak by totiž vztah neměl smysl.

Do vztahů vstupujeme, abychom měli oporu, když v životě zakopneme, když se ocitneme na dně a v nevíře, že vůbec někdy vstaneme.

Do vztahů vstupujeme, abychom sami zjistili, že dáváním se nechudne, ale bohatne. Že když někdo blízký je na dně a my mu pomůžeme zpět na nohy, vrátí se nám dvojnásobná energie – radost z toho, že mu je lépe, a radost z toho, že příčinou jsme my.

Z mých knih víte i další spousty důvodů, proč vstupujeme do vztahů a proč potřebujeme, aby fungovaly, jinak se trápíme. Víte, že každý vztah je jako řetěz. Praská tam, kde nevydrží nejslabší článek. V našem vlastním zájmu je tedy posilovat nejen sebe, ale i partnera, protože tím se stává odolnějším celý vztah. Ale JAK TO DĚLAT?

Dnes je tak snadné při prvním problému, nedorozumění, hádce mávnout rukou a odejít. Přece “je lepší být sám než s někým v problému”. Přece “je lepší zkusit najít jiný vztah bez problému”. Jenže takový neexistuje. Pokud hledáme život bez problému, nenajdeme ho, protože život sám je postaven na problémech a jejich zvládání, překonávání. Tímto způsobem všichni rosteme už odmalička – děláme chyby a ponaučujeme se z nich.

A přesto je tak těžké najít partnera, který ve slepé ulici neuteče; který nás v náročné životní chvíli podpoří, vyslechne, porozumí nám; který pochopí problém jako normální součást života a příležitost, jak dva lidé mohou prokázat, že k sobě opravdu patří – že nezáleží na počtu ani velikosti překážek, jestliže je dva lidé opravdu chtějí spolu zvládnout.

Slabost v člověku říká: Nekomplikuj si život, rozbij vztah, kdykoli musíš řešit nějaký rozpor, odlišnost druhého, jeho potřebu, která se rozchází s Tvou! Kdežto síla v člověku křičí opak: Nekomplikuj si život, buduj vztah, až Ti bude ouvej, pochopíš, proč ta práce měla smysl!

Stále před očima

Na sídlišti, kde jsem vyrůstal, žil starý muž, který oslepl šedým zákalem. Protože jsem byl dítě, zvědavě jsem se ho zeptal: “Vadí Vám, že svou ženu nemůžete vidět?”

Usmál se: “Chlapečku, já přece její krásu vidím nadále. Dokonce lépe než kdykoli předtím. Mám ji neustále před očima.”

Naše sousedka byla květinářka. Vyprávěla, jak k ní do obchůdku jednou přišel dobře rostlý muž. Řekl, že je voják a odjíždí na dlouhodobou misi do zahraničí. “Své ženě nosím každé pondělí sedm dlouhých růží. Než zvadnou, dělají jí úsměv na tváři. A když zvadnou, těší se na nové. Díky těm sedmi růžím je vlastně dobře naladěná po celý týden. A já nechci, aby o tu radost přišla jen proto, že odejdu.”

Objednal si 52 x 7 růží s pravidelným pondělním doručováním po celý rok. A s přidaným vzkazem: V mysli jsem u Tebe.

Ano, je to maličkost. Každý to může udělat. Nebo jinou maličkost. Třeba jen dělat si na druhého čas. Protože vztah je o sdílení. Sdílet dobré i zlé. Komunikovat. Vyjasňovat si. Řešit. Jak víte z mých knih, všechno důležité je na 10 písmen: KOMUNIKACE. NASLOUCHÁNÍ. POROZUMĚNÍ. KOMPROMISY. Bez jednoho není druhé.

Co tedy může pomoci každý den, když se pár, nebo jen jeden z páru, dostane do slepé uličky, těžkosti, malé krize? Jak spolu komunikovat? Protože mé knihy o tom jsou a dohromady mají přes 1500 stran, vyberu alespoň šest jednoduchých otázek, které jsou nejlepším lékem na oboustrannou, nebo jen jednostrannou bolest.

Tato otázka je jedním z hlavních důvodů, proč lidé vstupují do vztahů, i když jim je o samotě dobře. Když jsme sami, máme jen jedny oči, jeden úhel pohledu, jeden pocit. Partner se ale na náš problém, se kterým přijdeme domů, může podívat úplně jinak. A především je schopen nás přimět k tomu, abychom se podívali na den jinak.

Kouzlem této otázky je sdílení. Aby však bylo možné sdílet, je nutné nejprve sdělit. A má-li nešťastný partner sdělit něco dobrého, musí to začít v hlavě hledat. Změnit myšlenky. Změnit úhel pohledu na den.

Všechny dny nejsou zalité sluncem, ale v každém dni se takový okamžik najde. Partner schopný nadhledu a odstupu je schopen vidět to, co my ne. A i kdyby nakrásně dnešní den žádný pozitivní úhel neměl, předchozí ho určitě mít bude. Nebo ten následující, na který se můžeme těšit.

Partner je od toho, aby druhého objal, když prší, a aby tak společně počkali, až přes mraky vysvitne slunce a na nebe vystoupí nádherná duha.

Partner je od toho, aby alespoň on, i kdyby byl jediný na světě, nám přál úspěch. Není to rozhodně tak těžké. Partnerův úspěch se nás totiž bytostně dotýká. Čím lepší energii má jeden z nás, tím lépe jí “nakazí” toho druhého. Navíc kvalita vztahu je přímo úměrná kvalitě jednotlivých účastníků vztahu, podobně jako řetěz je pevný v závislosti na tom, jak odolné jsou jeho jednotlivé články.

Spokojenost ve vztahu vždy závisí na kvalitě myšlenek, které do něj partneři vnášejí. A tak jako u všeho platí: I když partner není schopen změnit situaci, která se mu přihodila, vždycky může změnit způsob, jak se na tuto situaci dívá.

První otázkou nastavujeme pozitivnější úhel pohledu, ale problém, který vyvstal, nesmíme opomíjet a přecházet. Všechno špatné musí ven. Partner se musí vypovídat.

I kdyby čelil všem zlým démonům světa, podstatou této otázky je, že nikdy na ně není sám. Všude jsme s ním. A ve výsledku těm démonům spolu ještě poděkujeme. Protože co partnera oslabuje, to pár může posílit. Na co partner nestačí, s tím mu my můžeme pomoci. Ano, je to paradox, ale problémy partnera jsou příležitostí k upevnění našeho vztahu, protože si uvědomí, koho v nás má.

Jak zdůrazňuji ve své základní knize 250 zákonů lásky, ve zdravém vztahu je nepřípustné, aby jeden z partnerů zůstal ve svém bahně s pocitem osamělosti. Opravdový partner za ním do bahna slézá. Ne proto, že by mu snad bahenní lázeň dělala dobře, ale protože nedopustí, aby klíčová osoba jeho života čelila těžkostem sama.

Osamělí lidé se na dně vzdávají. Ve vztahu se to nesmí stát. Partner musí znovu uvěřit v sebe a své schopnosti. Nesmí se vzdát. Toho, kdo se nevzdá, totiž nejde přemoci.

Partner, který mu stojí nablízku, nemusí jeho problémy konkrétně řešit. Každý z nás je schopen najít řešení na své problémy sám. Nicméně co všichni v problémech potřebujeme, je vědět, že při nás někdo stojí, že v nás...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům