1. záchytný bod: Jestliže dokážeme tolik milovat člověka, který nám lásku neopětuje, představme si, jak asi budeme milovat člověka, který nám lásku opětovat bude.
Jak píšu v celé knize Cítit rozumem, myslet srdcem, která je o karmických vztazích, jež nás mění, život to s námi nemyslí zle. Život je učitel a vyučuje takto:
- Dějí se nám i ty události, které nechceme, aby se staly, jen proto, abychom se je naučili přijímat.
- Objevují se i ty pravdy, které bychom raději nevěděli, jen abychom pochopili, že nás mohou poučit.
- Posílá nám do cesty i ty lidi, bez kterých nemůžeme žít, a přesto je potřebujeme opustit.
“Proč to dělá?” bědujeme. A protože si neumíme odpovědět, život proklínáme. Přitom on to s námi nemyslí zle. Chce:
- Abychom se naučili stát na vlastních nohou – bez ohledu na to, co se nám stane.
- Abychom nalézali odvahu opustit to, co nám nevyhovuje a nemůžeme to změnit.
- Abychom se naučili neočekávat lásku od druhých, ale v první řadě od sebe – abychom se za sebe naučili bojovat.
Proklínáme život často, když nám nedává to, co chceme. Ale on nám dává něco mnohem důležitějšího – to, co potřebujeme. Proto kdykoli si myslíme, že si něco nezasloužíme, ve skutečnosti nám to život nemusí dávat proto, že si zasloužíme mnohem víc.
Lidé, kteří dokážou milovat, a to dokonce ty, kteří jim lásku nevracejí, jsou úžasné bytosti. Milují BEZPODMÍNEČNĚ. Jejich protějšek nemusí splňovat žádnou zvláštní podmínku, dokonce k nim může být i zlý, a oni ho milují. Neopouštějí ho hlavně proto, že jsou sami běžci na dlouhé tratě. Stačí si však představit jedno: Jestliže takto dokážou milovat osobu, která jim lásku neopětuje, O KOLIK VÍC asi budou milovat jinou osobu, který jim lásku opětovat bude?
A může to být i tentýž člověk. V knize Cítit rozumem, myslet srdcem popisuji, jak v tom, kdo si neuvědomuje naši hodnotu, zapálit lásku a ocenění – pokud je toho vůbec schopen.
2. záchytný bod: Jestliže dokážeme zůstávat pro nic, dokážeme i odejít pro něco.
“Proč zůstáváte?” To je moje první otázka. Na odpovědi velmi záleží. Nejčastěji slyším: “Protože druhého miluji.”
A tak moje druhá otázka zní: “A jak moc milujete SEBE?”
Mnoho lidí si myslí, že milovat sebe je sobectví, zatímco milovat druhé povinnost. Pak tito lidé ztrácejí vztah k sobě, ztrácejí své Já, přestávají být soběstačnými a šťastnými sami o sobě, stávají se závislými, zapomínají na sebe, a ještě tomu říkají “láska”.
Stávají se loutkou v rukou manipulátorů, sobců, narcisů, sociopatů nebo agresorů. Jejich Rozum je zoufalý, protože si uvědomuje, že zůstávají PRO NIC. Cit jim namlouvá, že je druhý možná miluje, a přitom je zjevný rozdíl mezi “mít rád” a “milovat”: Kdo má rád květiny, trhá je. Kdo květiny miluje, zalévá je a stará se o ně.
Ten, kdo opravdu miluje, se snaží chápat vztah jako zahradu. Zalévá květiny, a to někdy i tehdy, když...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům