Jedno z nejdůležitějších, přitom nejkratších slov.
Pouhá dvě písmena, která je tak nesnadné spojit za sebe. Víme totiž, že všechno mění. Že nám umožňují být sami sebou. Ale také nám mohou vzít řadu přátel. I když, pokud lidé nerespektují naše NE, jsou to opravdu přátelé? A proč je vůbec tak těžké vyslovit NE?
I takové otázky mi adresujete. Proto jsem i tomuto problému věnoval svůj nový manuál Projít koncem k začátku. Abychom si dokázali postavit osobní hranice. Abychom pochopili, proč nám ta dvě písmena tak drhnou v krku, když je máme říct. Abychom si uměli obhájit svůj čas, své hodnoty, své štěstí, a to bez pocitu viny. Chcete? Toto vydání můžete získat samostatně zde. Anebo výhodněji v rámci předplatného, kdy navíc dostanete ještě přístup do uzavřené skupiny, ke klubovým živým vysíláním přímo ve skupině, ke klubovým článkům na FirstClass.cz a dalším benefitům uvedeným zde.
Původ těžkosti
Když se mě lidé ptají, proč jim slovo NE v rozhodujících momentech nejde přes rty, odpověď je prostá: Odmala jsme vedeni k tomu, abychom si NE spojovali s negativními pocity a svým selháním. NE jako odmítnutí. NE jako odvržení. NE jako neuposlechnutí. NE jako nejkratší cesta k trestu, ke ztrátě, k bolesti, k osamění. NE jako zárodek stresu.
Když jsem tvořilProjít koncem k začátku, abychom se dokázali ve změněném přístupu konečně postavit za sebe, nemohl jsem vynechat téma asertivity – schopnosti prosazovat svůj názor, stanovisko nebo zájem bez projevu neúcty k druhým. Zkrátka naučit se říkat NE druhým (ANO sobě) bez pocitu viny.
V tomto článku ukážu ještě jiný pohled.
Jobsův brouček
Steve Jobs, spoluzakladatel společnosti Apple, rád svým kolegům nahodile na chodbách pokládal otázku: “Kolikrát jsi už dnes dokázal říct NE?”
NE totiž znamená oprostit se od davu. Dostat ze sebe to nejlepší. Dát sobě to nejlepší. Projevit své osobní meze. Stát si za nimi. Říct ANO všemu, co je pro nás důležité.
Když Jobs vysvětloval, proč vkládá svým blízkým do hlavy právě tohoto broučka, říkal:
“Kdykoli jsme na rozcestí, máme tři možnosti:
Říct ANO jen proto, že je nám nepříjemné říct NE, a rozvíjet pak v sobě špatný pocit ze svého ANO, z neschopnosti říct NE.
Říct NE, a mít z něj špatný pocit.
Říct NE, a nemít z něj špatný pocit.
Nic mezi neexistuje,” říkal Jobs.
Sám byl druhými vykreslován jako nerudný a nepříjemný člověk. Protože uměl říct NE. Věděl, co chce i co nechce. Nesplňoval všeobecný společenský předpoklad, jak by měl vypadat slušný, zdvořilý a přijímaný člověk. Steve Jobs nebyl mnohé, zato byl svůj.
A proto tu zanechal stopu jako málokdo. Vytvořil si totiž prostor pro sebe samotného.
Já tu rozhodně nebudu Jobse soudit za to, jaký byl, to za mě bezesporu udělá někdo jiný, jedno mu však nikdo neupře: Nechodil kolem horké kaše.
Proč nám vyslovení NE dělá špatný pocit
Jak popisuji ve svém magazínu, mnozí lidé mají z NE trauma a Pavlovův reflex. Sevře se jim žaludek, kdykoli NE slyší nebo mají vyslovit. Z dětství mají zafixováno, že NE se nesluší ani říkat, ani vyslechnout. NE totiž znamená, že nejsme hodný chlapeček nebo hodná holčička.
NE signalizuje, že přestáváme být oblíbeni a začínáme být trestáni. Proto se bojíme jak svého, tak cizího NE. Je to jedna z ozvěn zraněného vnitřního dítěte (viz články 5 ozvěn zraněného vnitřního dítěte aneb Jak obejmout toxickou minulost a Sebeléčba zraněného vnitřního dítěte aneb Jak do sebe dostat lásku, která zvenčí nepřichází).
Druhý důvod, proč v nás vyslovení NE vytváří špatný pocit, plyne z toho prvního. Nejsme vedeni k tomu, abychom uměli říkat NE. A tak ze sebe nesouhlas doslova vyžvejkáváme tak komplikovaně, že svým poloNE naděláme víc škody než užitku. Typicky: “Víš, já bych Ti rád pomohl, ale zrovna jsem zaneprázdněn, protože…” (načež vrstvíme konstrukce a výmluvy), a přitom protistrana prostě zareaguje: “OK, nevadí. Tak za hodinu? Za dvě?”
Jinak řečeno: Nesprávně vysloveným NE nevytváříme konec, naopak otevíráme možnost pro další diskusi. A protože si neumíme poradit s dalším naléháním typu “Tak kdy konkrétně tento týden? Nebo kdy ten příští?”, raději řekneme ANO a myslíme si, že máme pokoj.
Nemáme. Tím jen dáme druhému najevo, že jsme jako litina. Stačí zatlačit a povolíme.
Teď. Zítra. Kdykoli. Staneme se takzvaným hodným člověkem, na něhož se může kdykoli kdokoli obrátit, který každému vyhoví, každým se nechá umluvit a naprosto obětuje svůj život těm, kteří si nakonec jeho času a dobroty přestanou vážit. A ještě ho začnou drbat a zesměšňovat (viz Příliš hodní lidé: Co prožívají uvnitř a nikdo o tom nemá ponětí).
Jak říct NE a necítit se provinile
Neschopnost nastavit si osobní hranice, emoční závislost na druhých, nemohoucnost jít v životě svou cestou, být sám sebou, mít čas na sebe, pěstovat své radosti, vytvářet svůj úspěch, naplňovat své hodnoty a priority, to je bezesporu nejčastější problém, s nímž se potkávám v uzavřené skupině. A není divu. Všichni jsme vychováváni v odporu k NE. Všichni máme být “poslušní” – splňovat představy svých rodičů a obecně druhých lidí. V nás všech je utlačována naše osobnost, naše vlastnosti, naše přirozenost.
Naučit se říkat NE je tak jedna z dovedností, které představují naši společnou misi.
A tím, že jde o dovednost, dá se naučit.
Podotýkám, že to není snadné. Ostatně, já se ani v rámci témat osobního rozvoje nezabývám ničím, co je snadné. Zabývám se jen tím, co stojí za to, co posouvá naše limity, co nás činí silnějšími, šťastnějšími, úspěšnějšími, a to snadné být nemůže, jinak by to už teď uměl úplně každý.
Jak tedy “vybočit z davu”, aniž by se v nás rozjely asociace z dětství? Jak říct NE a nebát se, že víc ztratíme než získáme? Protože samotný magazín je naplněn psychologickými metodami, přidám v tomto článku alespoň pět jednoduchých racionálních postupů, které si můžete vyzkoušet hned. Například:
1. Prostě to řekni
“Ne.” Hotovo. To je věda vyslovit to, co? Zkusme si to.
“Ne.” V jednoduchosti je síla. Nemusíme chodit kolem horké kaše, dlouze...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům