Jak zapomenout na někoho, kdo nám dal tolik důvodů, abychom si ho pamatovali, třeba i v negativním ohledu? Další Váš dotaz, další můj podcast. Tentokrát vyberu Míšu, která mi napsala: Pořád mám v hlavě člověka, který mi hodně ublížil a který mě nakonec opustil. Proč ho mám pořád v hlavě? Jak mám zapomenout?
Jak mám zapomenout? ptá se Míša. A já se ptám Míši: A proč chceš zapomenout? Představme si svět, kde bychom hned zapomněli, kdo nám co špatného udělal. Představme si svět, kde by dítě hned zapomnělo, že si sáhlo na rozpálenou plotnu. Co by následovalo? No sáhlo by si na ni zase. Nepamatovalo by si, že to nemá dělat, že to bolí, že to vede k popálení. Všichni jsme si někdy na nějakou „rozpálenou plotnu“ sáhli a všichni si už dáváme pozor. A to je to, proč nejen nemůžeme, ale nesmíme zapomenout.
Když, Míšo, zapomeneš na to, kdo Ti ublížil a jak Ti ublížil, dáš mu hned zítra novou šanci. Když ale nezapomeneš, když nikdy nezapomeneš, pak už nikdy do svého života nepustíš člověka, který Ti ublížil, a dáš si pozor na každé podobné jednání v každém dalším vztahu. Tvůj život se díky nezapomínání bude zlepšovat, ne zhoršovat. Stáváš se sice „popáleným“, ale opatrnějším, zkušenějším člověkem.
Proto, Míšo, prosím Tvou hlavu nebo Tvé srdce: Nezapomínej. Tudíž nedovoluj, aby se to ublížení znovu stalo, znovu opakovalo. Jen ať to bolí. Bohužel, nebude to bolet celý život. Čas Tě naučí s bolestí žít. Pomůže Ti projít procesem...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům