Může být stres palivem?
To je další Váš dotaz, další můj podcast.
Tentokrát odpovím Tomášovi, který mi napsal: Petře, děkuju za Tvůj podcast Jak v pár minutách porazit stres. Moje práce je právě o stresu. Proto se ptám: Jak být ve stresu co nejefektivnější?
Stres. To slovo pochází z anglického tlak, zátěž, tíseň. Ale stres je něco, co nám má pomoci. Díky stresu rychleji reagujeme na cokoli, co se děje právě teď, nebo co je ve vzduchu. Díky stresu jsme sedali k učebnici, učili se na zkoušku, byli jsme v napětí, jestli to zvládneme, a díky tomu jsme byli zodpovědní, prostě jsme měli odpovědnost za výsledek. Byl to takový stres, který jsme svým způsobem chtěli, potřebovali a měli pod kontrolou. Tento stres patří k nejsilnějším motivacím v životě. Říká se mu eustres nebo také dobrý stres.
Jenže stres říká: Jednej, neodkládej, nenech mě působit moc dlouho. Jinak jsem jako alkohol. Když to se mnou přeženeš, nebudu Tě těšit, ublížím Ti, budeš ze mě nesvůj, rozbolí Tě hlava. Tehdy se eustres změní v distres, ve špatný stres.
Když cítíme stres, musíme jednat. Je to třeba jako s cihlou. Když víme, že ji máme někam přenést, někam položit, musíme to udělat, ne ji pořád držet v ruce. Protože pak nás ta cihla stále víc tíží, a my máme stále méně sil. A pak si mnohem snáze řekneme: Ta cihla je vlastně víc, než dokážu unést. Nezvládnu to.
Jakmile při stresu otálíme, trestáme sami sebe. Eustres, který nás motivuje, se změní v distres, který nás zlikviduje. Všechno je to kortizolem, hormonem přežití. Ten se díky eustresu začne tvořit v nadledvinách. Díky němu jsme hned schopni jednat, překonat fyzickou zátěž, pračlověk si takhle zachránil kůži před dravou zvěří – útoč nebo uteč, tohle dokáže kortizol. Když ale nejednáme, kortizolu pořád přibývá, až začne poškozovat třeba nervový systém.
Stres je nepohodlí, ale záměrné nepohodlí. Musíme něco udělat, nemůžeme ani spát. Když ve stresu nejednáme, jsme roztěkaní, nesoustředění, potřebujeme změnu. Tohle palivo musíme umět využít. Jak?
První pravidlo, jak být ve stresu efektivnější, zní: Zastavuj. Jako když jedete autem. Protáhněte se, projděte se, nebo jenom zavřete oči a vybavte si něco hezkého, hezkou vzpomínku. Pravidelně, nejlépe každou hodinu, si udělejte takové párminutové psychické lázně. Něco příjemného, malou odměnu. Uvolníte...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům