Rozdáváte se pro druhé, ale nikdo Vám vynaloženou energii nevrací?
Připadáte si pak provinile, když si máte najít čas pouze na sebe?
Jsou pro Vás potřeby druhých vždy přednější než Vaše vlastní – a už se Vám to zajídá?
Ptáte se, jak toto nastavení v hlavě změnit, a přitom netrestat okolí ani sebe?
I takové otázky dostávám. Píšete mi v průměru 300 žádostí o můj názor denně. Při velikosti komunity FirstClass na Facebooku (přes 300 000) to není velké číslo, ale dá mi zabrat. Je to přece jen 9000 otázek měsíčně a více než 100 000 problémů ročně.
A právě proto každý všední den odpovídám mluveným slovem ve svém Řešidle, podcastu, který můžete poslouchat tady na stránce (viz výše), ale také v různých aplikacích (Spotify, Google Podcasts, Apple Podcasts). Tady je přepis mého podcastu.
Dnes odpovím Denise a každému, kdo má podobný problém: „Petře, vlastně nemám, na co si stěžovat. Pracuji v LDN (léčebně dlouhodobě nemocných). Pečuji o druhé, je to záslužná práce, jsem ráda, že ji mám. Doma, když přijdu, mám zdravého syna, manžela. Snažím se starat i o ně. Syn má spoustu problémů, manžel se sebevědomím a lítostivostí. Vlastně jsem v jednom kole, pořád se mám o koho starat, ráda dělám okolí šťastným. Ale proč nejsem šťastná já?“
Člověk je jako konvička. Aby mohl rozlévat čaj, tak ten čaj musí doplňovat. Nelze rozlévat čaj z prázdné konvičky. Pokud jen vyléváte svou sílu, jenom rozdáváte radost, tak ji nedoplňujete. A jednou Vám začne chybět.
Já neovlivním, kolik lásky Vám dává syn nebo manžel. Pokud mají svých starostí dost, tak musíte tu lásku najít v sobě. Říká se tomu sebeláska.
Láska je uvědomování si potřeb druhých. Sebeláska je uvědomování si potřeb vlastních. Nedostatek sebelásky je kořen utrpení.
Sebeláska může být nekonečná, stejně jako může být nekonečná sebenenávist, protože vždycky můžeme na sobě najít něco, co se nám nelíbí, nebo co nám chybí, ale stejně tak můžeme na sobě vždycky najít něco, co se nám líbí, za co můžeme být vděční, co můžeme ocenit, od čeho se pozitivně odrazit. A v tom spočívá sebeláska.
Začněme se třemi kouzly, třemi uvědoměními, které nám pomohou lépe jí porozumět:
1. Neexistuje vakuum. Kde skončí sebeláska, začíná sebenenávist. A naopak, kde skončí sebenenávist, začíná sebeláska.
Sebenenávist končí a sebeláska začíná tam, kdy si uvědomíme, že nikdo není proti nám, že vždycky my sami jsme svoje největší překážka.
Když nejdeme svojí cestou, nedobíjíme štěstí, tak to není chyba okolí, ale naše. Když nadáváme na okolí, že nás dostatečně neoceňuje,...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům