Přibíháte na písknutí?

Dáváte, i když nazpět nedostáváte?

Nepočítáte, kolikrát Vám protějšek ublížil, jestliže mezi to občas vloží nějaké to pohlazení?

Trpíte bezpodmínečnou láskou? (Přičemž důraz kladu na slovo TRPÍTE.)

Snažíte se, aby byl druhý spokojený, ale současně Vás mrzí, že stejně nepřemýšlí on?

Když jsem vytvářel tištěný kurz Jak nevyhořet, myslel jsem i na takzvané pejsky na zavolanou. Ty, kteří čím déle milují, tím paradoxně ztrácejí sebeúctu, sebevědomí, sebedůvěru. Jak to všechno obnovit, jak směrem ke vztahům nevyhořet?

V uzavřené skupině, kterou využíváte i k anonymnímu sdílení svých vztahových problémů, dostávám mnoho dotazů právě na téma psího srdce. Čekajícího oddaně na ten moment, kdy si na něj konečně vzpomenete, když ho alespoň tu a tam pohladíte, i když ho nakopnete – alespoň nějaký projev “zájmu”.

Jak se naučit s tímto rysem pracovat? Pojďme si to objasnit krok za krokem.

Problém pejsků

Vztah je jako most. Nejde jen o to, že spojuje dva břehy. Tak jako vztah dva lidi. Jde také o to, že most, aby měl dlouhodobou životnost, potřebuje dva PEVNÉ břehy a KVALITNÍ konstrukci. A musí být vyvážený. Jen tak k sobě dva lidé z protějších břehů najdou cestu, jen tak se sblíží, a hlavně jen tak bude mít most, stavěný rovnocenně z obou stran, pro oba stejnou hodnotu.

Pejsci mají sklon zachraňovat most. Čím větší lhostejnost přichází z druhé strany, čím chladnější je reakce na jejich “Miluji Tě”, “Čekám pořád na Tebe”, tím víc se snaží vztah podporovat, živit. Začnou si odmítání spojovat se svou sebehodnotou. Psychologie tomu říká vyhlížet ven pohledem nedostatku.

Jako malé děti se obracíme ven, ke svému učiteli či rodiči, autoritě, která “rozhoduje” o tom, jestli jsme dost dobří, jejíž ocenění znamená, že stojíme za lásku (jsme dost dobří), a její odmítání znamená, že máme nějakou palčivou chybu, a když ji neopravíme, nezasloužíme ocenění (nejsme dost dobří).

Naše láska začne zesilovat v závislost až lpění na jediném člověku. Ten jediný, kdo způsobuje naši bolest, ji jako jediný může zahojit. A tak se k němu upínáme, hledáme k němu cestu, žádáme ho o “nové vyvolání”, “opravu známky”, snažíme se mu nějak zavděčit. Nikdo jiný nás nezajímá. Roste v nás obava, že dokud neřekne ANO, nebudeme dost dobří možná pro nikoho.

Zásobujeme ho láskou, aniž pro ni musí něco udělat. A když nereaguje, snažíme se dělat stále víc, protože jsme přesvědčeni, že chyba je na naší straně a musíme přidat. Jinak řečeno: Když se vžijeme do pohledu protistrany, zjistíme, že existují dva druhy lidí. Jestliže někdo ze svého břehu vidí, že k němu protějšek z opačného břehu začal stavět most, buď 1) honem přiloží ruku k dílu a ze svého břehu spustí také výstavbu mostu, aby se co nejdříve (uprostřed) setkali, nebo 2) zůstane se založenýma rukama sedět a čekat, až druhý celou stavbu oddře tím spíše, když je zjevné, že na pasivitu svého protějšku reaguje svou zvýšenou aktivitou. Proč ho brzdit, že? Tak uvažují mnozí “páníčci”, kteří ve skutečnosti jen zneužívají dobroty svých “pejsků”.

Smutný/šťastný* osud pejsků

(* nehodící se škrtněte – podle své zkušenosti)

Jsou pejsci, kteří mají šťastný život, protože mají báječné páníčky. Ti jim oplácejí lásku stejně vrchovatými dlaněmi. Ale pak jsou pejsci, kteří mají velmi smutný život, protože jejich páníčci psí lásku zneužívají. Pejsci i v lidské podobě jsou ke zneužívání stvořeni.

Podívejme se na skutečného psa a jeho bezpodmínečnou lásku. Čím později se páníček vrátí domů, tím víc se pes raduje. Psu vadí, když je opomíjený, ale o to víc si užívá, když opomíjení skončí. Dalo by se říct, že žije jen pro ten okamžik. A i za něj je vděčný.

Pejsci mezi lidmi se projevují tak, že na písknutí běhají za těmi, kdo jim ubližují. Dokonce čím víc je páníčci odhánějí, tím usilovněji za nimi běhají a tím zamilovaněji k nim vzhlížejí. Pejskům stačí málo. Někdy i úplné nic. A pokud v nějakém občasném projevu páníčka rozklíčují trochu lásky, rozdali by se ještě víc – cítí, že jsou blíže svému štěstí.

Jak pracovat se psí povahou

Pejsci v lidské podobě jsou nádherná srdce, ale zneužitelná. Mají selektivní paměť. Psí srdce tolik nepočítá, kolikrát ho nakopnete, jestliže ho mezitím alespoň jednou pohladíte. Pamatuje si hlavně to pohlazení, ne ta kopnutí. To znamená: Když ho tu a tam pohladíte, zase bude připraven, až ho příště zavoláte.

Kurz Jak nevyhořet jsem věnoval přepětí v práci, soukromí i ve vztazích. Pokud máte psí letoru, prosím, zvažte tyto tři kroky:

1. krok: Pochop, jak funguje magnet

Vezměme si dva magnety. Snažme se je přitlačit k sobě.

Pokud to nejde, držíme je polarizované tak, aby se odpuzovaly. Čím více se snažíme překonat odpor, tím větší odpor cítíme. Je to jako v jedné populární písni: Čím blíž jdu k Tobě, tím jsi dál.

Abychom dva magnety spojili, musíme změnit polarizaci. Tedy jeden obrátit. V tu chvíli není třeba již žádná námaha. Magnety se k sobě přicucnou samy. Jinak řečeno: Obraťme směr, kterým vydáváme veškerou energii.

Místo vkládání energie do člověka, který si jí neváží, začněme vkládat energii do...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům