Nevěřím na pouze dobré a pouze špatné lidi. Nemám černobílý svět.
Proto i v lidech, kteří se rozhodli pro nevěru, hledám pozitivní důvod. Ať už to je touha jít za několikaokamžikovým štěstím kompenzováním si toho, co jim právě velmi schází, nebo jinak pozitivně změnit svůj život.
Také ale vím, že nevěra je krok působící bolest. A to paradoxně na více stranách než jen na straně poškozené. Jen velmi málo lidí se programově snaží druhým ublížit. Mnohem více je těch, kteří pokud ublíží, sami cítí obrovskou bolest a lítost. I když to možná nedávají znát.
Právě proto jsem si dlouhé roky kladl otázky:
- Proč to lidé dělají, když vědí, že nejsou dokonalí, že se vždy nějaká mezírka v zatajování objeví a pravda vyjde najevo?
- Proč to dělají, když tuší, že zraní někoho, komu zamilovanými ústy slibovali věrnost?
- A proč mají někdy pocit, že “není zbytí”, že to udělat musejí?
Nevěřím na náhody. Věřím, že každý následek má svou příčinu a každá příčina bude mít svůj následek. Proto ani nevěry při komunikaci se členy FC Klubu, respektive se čtenáři úrovně FC Premium, nikdy neodbývám jednostranným odsouzením těch, kdo byli nevěrní, ale snažím se společně hledat příčinu, která vedla k TOMUTO NÁSLEDKU. Ano, nevěru nepovažuji za příčinu problému, který má daný pár. Nevěru považuji naopak za NÁSLEDEK SKUTEČNÉ PŘÍČINY – za vrchol celého problému.
Seznámím Vás se třemi nejčastějšími příčinami, které stojí za nevěrou partnera. Poznáte, že i ten, kdo byl podveden, může mít svůj díl viny. Tudíž že i na něm je následná náprava vztahu.
Kde začalo boření
“S tím, čeho se na nás dopustili druzí, se už nějak vyrovnáme, horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami.” Rochefoucauld
Nikdo není rád nešťastný. Někdo ale není schopen své neštěstí správně komunikovat.
Například: Kdo se ocitne ve vztahu na druhé koleji (subjektivním pocitem), ten se může buď bouřit, anebo mlčet, tiše trpět a spřádat v sobě mantru ublíženosti, která ho následně dovede k přesvědčení, že má na nevěru právo – že si nevěru jako trest druhý zaslouží.
To je důsledek domněnek, kterým se snažím zamezit varovnými kapitolami ve svých knihách. Negativní myšlenky totiž nemohou vést k pozitivním výsledkům a negativní výsledky nemohou přinést pozitivní pocit. Zkráceně: Negativní myšlenky nedokážou vytvořit pozitivní život. Jenom pozdější vyčítavé otázky typu: Opravdu se to muselo stát? Proč jsem to dřív neřešil? Proč jsem druhého shodil z lodě a teď jsem na ní sám, respektive proč jsem se dobrovolně stal “mužem přes palubu”? Proč jsem udělal něco, co jsem slíbil, že zrovna já nikdy neudělám?
Jedna příčina, více následků
Mnoho lidí mylně věří, že před nevyřešeným problémem uteče. Že i když nevyřeší příčinu, která vedla k nevěře, najdou lepší budoucnost v jiném vztahu. Omyl. Je bláhové myslet si, že stejná příčina vytvoří jiné výsledky. Pokud například neumím komunikovat o svých trápeních, bude to platit i v kterémkoli dalším vztahu. A “útěk” se bude znovu opakovat. Ne kvůli nedostatečnému partnerovi, ale kvůli MÉ nedostatečné schopnosti mluvit.
Už proto je důležité znát PROČ. (Tématem, jak postupovat, když neznáme důvod partnerova odchodu/nevěry, se zabývám samostatně v novém vydání magazínu Jak zvedat sebevědomí).
Jeden z případů, které právě řeším: Žena (35) si vyčítá nevěru svého partnera (41). Říká: “Rok a půl na mě naléhal, abych řešila svůj problém, svůj dlouhodobý nezájem o něj. Nereagovala jsem, neměla jsem energii. Našel si jinou – takovou, která o něj zájem projevovala.”
Kdo je vinen? A pokud oba, kdo víc?
Bude se její problém opakovat, když ho nebude řešit? A může se opakovat jeho problém, když ho nebude řešit jinými způsoby?
Je opravdu žena z obliga? Potažmo, je opravdu muž z obliga?
Vyřeší se problém SÁM tím, že žena si uvědomila svou chybu a nyní projevuje značný zájem o návrat svého muže? Potažmo, vyřeší se problém SÁM tím, že se muž vrátí, nebo vztah časem sklouzne do stejných kolejí?
Moje varování: NE! Nebude to jako dřív. Po nevěře už nikdy nic nebude jako dřív (podrobně v článku Jak se naučit znovu důvěřovat, obsáhle v magazínu Jak postavit most přes minulost).
Konkrétně v uvedeném případě: Muž se pokusil o návrat, ale… “Snažíme se, ale vzniklou bariéru mezi námi nemůžeme překonat. Ona si prý po každém mém doteku představuje, co všechno jsem dělal s jinou ženou, nebo jak se mě právě tady dotýkala jiná a jak odlišně jsem určitě reagoval, hlavu má plnou obav, jestli je srovnatelnou milenkou, výsledkem je značné předstírání z její či mé strany, vůbec si to neužíváme. A když se ozvu, že se mi to tak nelíbí, rozpláče se, že jsem stejně vším vinen já, načež se rozhádáme.”
3 nejčastější příčiny
Před dvěma lety jsem napsal stěžejní knihu Protože, aby si lidé uvědomili, co může krachnout, ještě dříve, než to opravdu krachne. Kam povede jejich jednání.
Nyní Vám ukážu alespoň 3 nejčastější příčiny, které stojí za nevěrami. Zdůrazňuji, že hovořím o zralých vztazích, kde si lidé nemají škodolibou potřebu dělat naschvály, mstít se nevěrou či jejím prostřednictvím hrát hry. Nebavím se o “dětech” v dospělém věku, o pouhých “lovcích”, kteří nemají ponětí o “farmaření” (viz kniha Cítit rozumem, myslet srdcem), o honičích ega.
Mluvím o funkčních párech, které jen zanedbaly klíčové paragrafy z 250 zákonů lásky:
1. Nemluvení
Pro vztah mohou existovat synonyma jako důvěra, porozumění nebo komunikace.
Kde není komunikace, nemůže být porozumění, a kde není porozumění, nemůže být důvěra. Aby si dva lidé mohli věřit a porozumět, potřebují spolu mluvit. Nestačí to dělat na začátku. Opravdová láska není to, co děláme v prvních dnech, ale co děláme každodenně.
Důvod? Lidé se vyvíjejí. Co platí jeden rok, nemusí platit druhý. Mění se lidské zkušenosti, rozhledy, pohledy, názory, hodnoty, směry, cesty, cíle. Co platilo jako priorita v dětství, to už nemusí platit v mládí, a rytmus osobního rozvoje neustává ani ve středním věku. Naopak, člověk je zvláštní bytost v tom, že je současně adaptabilní (zvykne si na nové poměry), ale také nemá rád stereotyp (sice si zvykne na jakékoli nové poměry, ale trvají-li příliš dlouho, začnou mu vadit, připadat nudné, všechno dosažené pro něj ztrácí subjektivní hodnotu a zajímavost). Detailně to řeším ve své nové knize...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům