Nouzový stav. Pro někoho příležitost ke zklidnění v domácím prostředí, pro jiného základ emoční bolesti, pro dalšího účinná zbraň do ruky.

“Nedám Ti dítě! Je pandemie! Nedovolím, aby riskovalo nákazu v jiné rodině!” zní jeden z častých argumentů, podněcujících válku mezi rodiči. O problémech se střídavou péčí ani nemluvě. A to se týká pouze případů, kdy jsou děti jako rukojmí.

Do cely se ale dostali i dospělí. Někteří jsou izolováni od svých lásek, jiní přišli o práci nebo o část příjmů, roste nejistota, co přinese budoucnost, a to i tehdy, když jsme doma uzavřeni s někým, kdo má nakročeno do jiného vztahu a nemůže to v této době realizovat – a soužití s ním je k zešílení.

Ne každý tohle zvládá. Lidé, kteří by potřebovali svůj vnitřní přetlak s někým sdílet, se naopak často uzavírají do sebe a trpí mnohem většími úzkostmi, depresemi. Žijí-li s někým, ten vztah pak připomíná pytel se střelným prachem. Stačí škrtnout, a vybuchne.

Navíc jako olej na vodu vystupují problémy, jež se ve vztazích dařilo déle držet pod hladinou, neřešit, odkládat. V mnoha bytech houstne atmosféra ponorkové nemoci, stav zvyšujícího se napětí, antipatie a nesnášenlivosti skupin, párů nebo rodin v uzavřeném prostoru.

Jak tohle ustát? Jak si pomoci? Jak pracovat se svou emoční hygienou, respektive s psychikou druhé osoby, aby se rychleji zotavila v tomto nesnadném období?

Ve Speciálu pro rok 2020, který jsem začínal psát v období rozpuku koronavirové epidemie v Číně s výhledem do těžké budoucnosti, zmiňuji mnohé z uvolňujících technik a způsobů rozvoje vnitřního klidu v mysli i srdci. Rovněž tak letošní magazíny FC, dostupné čtenářům úrovně FC Premium, zaměřuji na metody pozitivního uzavírání minulosti i budování odolného sebevědomí.

Jak ale pracuji s lidmi, kteří mé magazíny nebo knihy neznají?

Co je pro mě důležité jim vysvětlit?

Mé povídání o strachu a úzkosti najdete na facebookové stránce FirstClass.cz, 14. dubna 2020 jsem na toto téma živě vysílal. Nyní ale půjdu trochu hlouběji do geneze našich vztahů. Mohu?

Dnešní PROČ

Společnost prochází transformací. Co dříve platilo, nyní platit přestává. Potýkáme se s chaosem v hodnotách i postojích. Už nejsme ti lidé, kterými jsme byli. Uvedu příklady:

1. Slovo monogamie prodělalo fatální vývoj. Dříve monogamie znamenala jednoho partnera na celý život. Dnes monogamie znamená jednoho partnera v průběhu jednoho vztahu.
2. Také manželství prodělalo fatální vývoj. Dříve lidé vstoupili do manželství a pak měli poprvé v životě sex. Dnes lidé vstoupí do manželství a poprvé v životě mají přestat mít sex s jinými.
3. Také věrnost prodělala fatální vývoj. Dříve muži vyžadovali věrnost svých manželek zejména proto, aby věděli, čí jsou děti a jestli hospodářství nebo živnost zdědí skutečně “jejich krev”, až zemřou. Proto levoboček neměl právní šanci. A dnes? Nevěru nechceme hlavně proto, že nás bolí. Strašně bolí. Jinak řečeno: Dnes je rozum hrubě zatlačen citem.

Z toho plyne:

1. Dříve bylo manželství především ekonomickou jednotkou. Spojována byla nikoli dvě srdce, ale především dva majetky. Koho je správné si vzít, to často určovali rodiče, ne “nějaký cit”.
2. Nevěra dříve ohrožovala ekonomickou stabilitu. Dnešní manželství je – přes své ekonomické parametry – mnohem více romantickou jednotkou. Nevěra tudíž ohrožuje především emoční stabilitu jedince. Dnešní společnost není nevěrnější než ta předchozí. Dříve lidé také utíkali k nevěře, protože vedle racionálního manželství potřebovali čistou lásku. Dnes naopak nevěra čistou lásku ve vztazích zabíjí. Nevěra totiž dnes zraňuje JINAK než dříve.
3. Když si nás dnes někdo vybere jako partnera, jako by tím vyjádřil: Jsi ten nejlepší milenec, kamarád, vrba, podpora, opora, společník, možný rodič! Ano, to všechno v jednom. A proto jásáme: Hurá, pro svého milovaného člověka jsem ten vyvolený, nepostradatelný, jediný! Ale co se stane při následném zrazení nevěrou? To všechno v jednom se zhroutí. Zjistíme, že nic z výše uvedeného nejsme. Rozpad vztahu, a nejen nevěrou, neotřásá jen hmotnými výhodami, ale je to bolestná a traumatizující zkušenost, ničící naše sebevědomí. Projevuje se na našem zhoršeném soustředění, produktivitě, komunikativnosti, otevřenosti a zdraví. Osamělý člověk, který mě vyhledá, obvykle říká: “Myslel jsem si, že vím, kdo jsem a kdo je můj partner. Myslel jsem, že vím, kam společně směřujeme, v co společně věříme, na co si společně můžeme troufnout. Ale nyní pochybuji o všem. I o tom, kdo vlastně jsem.”

Jak si pomoci

Ponorková nemoc plyne z izolovanosti. Možná jsme příliš izolováni spolu (v jednom prostoru), možná jsme příliš izolováni od sebe (od někoho milovaného), každopádně jsme hodně sami.

Následující otázky proto doporučuji pokládat buď druhému, nebo sobě samým, pokud jsme o samotě a nezvládáme ji. Každý vztah je především sdílení, a to i základní vztah, který máme – vztah k sobě samému. Ano, můžeme být sami sobě nejlepším přítelem. Ale také můžeme být nejlepším přítelem druhému člověku, pokud on prochází vnitřní krizí.

Sdílet potřebujeme dobré i zlé. Nezáleží na tom, CO sdílíme, ale ŽE to sdílíme. Sdílená radost je dvojnásobná radost. Sdílená starost je poloviční starost. Ale JAK sdílet, když druhý mlčí, jak ho odblokovat, jak přivést konečně k pozitivním myšlenkám? Stejně tak: Jak pomoci sami sobě?

Uvedu šest otázek, které velmi pomáhají. Samozřejmě, jejich znění si můžete pozměnit podle sebe. Nejde o formu, ale obsah. Podstatu, která může projasnit mnohé zbytečně temné chvíle.

Dovolte mi je přiblížit jednu po druhé:

“Co Ti dnes udělalo dobře?”

Když pracuji s páry, zaseklými v nějakém problému nebo bahně, žádám je, aby si mezi sebe vzali minci. Aby ji jeden uchopil, umístil mezi obličeje a každý viděl opačnou stranu té mince.

Tak to přesně chodí v životě. Všechno je jako mince a jen proto, že vidíme jen jednu stranu, neznamená to, že druhá neexistuje. Můžeme se do krve zhádat pro svou pravdu, ale pak se může ukázat, že jsme pravdu měli oba. Svou pravdu.

To je nevýhoda, ale i výhoda vztahu. Když vidíme pouze temnou stránku nějaké situace, náš partner nás může upozornit na světlejší stránky. Zatímco my máme jen jedny oči a jen jeden úhel pohledu, on může všechno vidět jinak. A přimět nás, abychom se na vše podívali jinak.

Otázka Co Ti dnes udělalo dobře? učí hledat v negativním rozpoložení něco pozitivního. A to je mocné kouzlo. Kdo nezačne hledat, nemůže najít. Zatímco kdo hledá, najít může.

A když druhý na současné situaci nic pozitivního nenachází, my svým odlišným pohledem, svým odstupem a nadhledem, něco přece najít můžeme. Od toho tu jsme. Od podpory, inspirace.

Jak zdůrazňuji ve své základní knize pro budování dlouhodobého vztahu, 250 zákonů lásky: Spokojenost nebo nespokojenost ve vztahu vždy závisí na kvalitě myšlenek, které do něj oba přinášíme. A právě těžké chvíle jsou ideální pro to, abychom prokázali smysluplnost vztahu.

“Co způsobilo, že se cítíš osaměle?”

Ačkoli touto otázkou ponoříme partnera do negativních pocitů, je to způsob, jak se ze svých vnitřních démonů může osvobodit, vypovídat. Každý bubák zeslábne, nebo dokonce zmizí, čím víc si na něj posvítíme. Problémy nesmějí v člověku hnisat a bujet, je nutné je vyrvat, vyřešit.

Podstatou této otázky je, že se partner vypovídá a uleví se mu. A to i proto, že si uvědomí, že na své problémy není sám. Všude jsme s ním. Ale k tomu, aby mu bylo lépe, musí sdílet, tedy sdělit, co ho trápí. Jak píšu v knize o porozumění druhému, Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům