Nedávný článek Když se staneš převozníkem aneb Jak reagovat na útěk milovaného partnera vyvolal bouři ohlasů. V FC Klubu jste sdíleli své zkušenosti. V dotazech chodících do Řešidla se pak opakoval nejčastěji jeden: Může se ten, kdo nám pomohl a my ho přesto nakonec odmítli, po čase stát naším životním partnerem? Dokáže zapomenout, nebo to vnímá jako zradu? Jaké jsou šance podle partnerské psychologie? Na to dnes odpovím mluveným slovem (zde přepis).
Řešidlo je seriál mých veřejných podcastů, ve kterých každý všední den odpovídám na jeden dotaz čtenáře mých knih nebo magazínů. Chcete-li znát mé doporučení diskrétněji, aby nikdo neviděl ani neslyšel, na co se ptáte nebo co konkrétně Vám odpovídám, například e-mailem, využijte pro položení osobního dotazu FC Klub, respektive program FC Premium. Více ZDE.
V dnešním Řešidle odpovím nejen následující tazatelce, ale každému, kdo má takový problém:
„Čtu Vaše knihy, magazíny, poslouchám podcasty, živá vysílání, navštívila jsem i Vaše Setkání v Ostravě. Jsem ráda, že se často věnujete převoznictví, což je téma pro mě. Většinou Vaše zkušenosti končí tím, že převozník pomůže člověku z ,břehu Neštěstí’ na ,břeh Štěstí’, ale sám pak zůstává v loďce. Může to být, Petře, i jinak, může osoba, která nám například po nezahojeném rozchodu tolik pomohla, a my ji přesto hodili přes palubu, být znovu součástí našeho života, a to i jako pozdější životní partner?“
Znamenat všechno, pak zase nic
Pro ty, kteří neznají mou terminologii a nečtou témata o převoznících, nejprve malé zasvěcení: Převozník je spásná osoba, jež nám pomáhá v těžké chvíli, kterou sami nejsme dobře schopni zvládnout. Příklady: Řešíme smrt někoho blízkého, rozchod po dlouhodobém vztahu, vyhazov z práce, cokoli, co nás dostává na dno, na kterém ztrácíme víru sami v sebe, ze kterého už ani nechceme vstát. Právě tehdy přijde anděl, který nám psychicky pomůže na nohy, učiní nás zas šťastnými, dá nám to, co nám chybělo – a paradoxně právě proto ho přestáváme potřebovat.
V již dobrém rozpoložení odcházíme za někým ze svého pohledu “lepším”, než abychom byli s tímto ze svého pohledu někdy až “zoufalcem”, který zvedá ze země mršiny. To, že jsme jednou z těch mršin byli my sami, jsme už nějak zapomněli. Tomu se říká převoznictví.
Převozníka obvykle doceníme až ve chvíli, kdy ho znovu potřebujeme. Například tehdy, kdy jsme opět někým v těžkém okamžiku opuštěni.
Jedním z případů, který teď řeším, je problém ženy, které diagnostikovali rakovinu prsu. Přišla bohužel o obě prsa a přitom taky o partnera, pro kterého byla ta prsa důležitá. Ano, důležitá pro něj byla ta prsa, ne ta žena. On žil s jejími prsy. Při drsném rozchodu se tím vůbec netajil.
Někdy je dobré tohle poznat, i když přes takový těžký prožitek.
A ta žena si uvědomila, jak před mnoha lety odkopla jednoho skvělého muže, který...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům