Málokdy mi do Řešidla píšou muži. Proč, to naznačuje muž, který mi dnes napsal. Svěřil mi velkou bolest, kterou muži jen tak nesvěřují. Muž “přece nesmí projevit slabost” – říká se to tak, ne?
Jenže i muži se dostanou do situace, kdy:
- zůstanou sami na děti, s pocity viny, lítosti, ale také vzteku
- si neumějí představit, jak to bez druhé osoby zvládnou
- netuší, jak se na tom momentálním pocitovém dně vůbec vzepřít a uvěřit v lepší budoucnost
Ale i pro tyhle chvíle tu je Řešidlo, seriál mých pravidelných podcastů, v nichž každý všední den zodpovídám jednu otázku čtenářů mých knih a magazínů. Přesněji otázku, kterou Vám nevadí přečíst veřejně. Pokud se chcete zeptat na něco soukromě, tedy tak, aby nikdo jiný neviděl či neslyšel, nač se ptáte a jak Vám odpovídám, napište mi přes FC Klub. Více informací je ZDE.
Dnes odpovím nejen muži, který mi svěřil následující těžkost, ale i každému, kdo prožívá něco podobného, a nemusí to být ani muž. Přišel mi tento mail: „Petře, muži Vám moc nepíší. Řeknu Vám proč. Je totiž rozdíl mezi lidmi, kteří veřejně komentují, kteří Vám děkují, o kterých víte, a pak mezi lidmi, kteří jsou anonymní, čtou Vás, děkují Vám, ale Vy o nich nevíte, protože Vám z různých důvodů neděkují veřejně. Jsou za Vás vděční ve svém srdci. A věřte, že tohle se mně jakožto chlapovi píše těžko. My chlapi těžko přiznáváme, že jsme něco prohráli, že máme něco zlepšit, že si nevíme rady, a proto poníženě přicházíme za Vámi. Ale já to teď udělal, protože pláču. Odešla mi žena, nechala mě s malými dětmi, odešla do nějaké náboženské komunity a já nevím, co dělat. Není vteřiny, abych si nevyčetl, že jsem si její proměny nevšiml, že jsem ji neuměl zastavit, vyčítám si i to, že proč ni dvě malé děti nebyly dostatečným důvodem zůstat. Na jednu stranu bych ji chtěl poprosit, aby se vrátila, ale na druhou stranu jsem na ni naštvaný a vlastně nevím, co bych jí, kdyby přišla, ve dveřích řekl. Vím, že mi v mé situaci neporadíte a že si poradit musím sám, a tak moje jediná otázka k Vám zní: Viděl jste někdy chlapa plakat?“
I chlapi pláčou
Milý chlape, samozřejmě, že jsem viděl chlapa plakat.
Viděl jsem plakat jednoho člena mé rodiny, když zůstal sám na tři malé holky. Nejmladší byl rok, nejstarší bylo devět. Jeho žena se rozhodla pro jiný život, pro ne-rodinný, pro bohatého podnikatele a rudý kabriolet. Naštěstí to provedla tím nejlepším způsobem pro děti, totiž tak, aby ji děti navždy vymazaly ze svého života. Jeden příklad za všechny: Přes den, kdy ten muž s holčičkami nebyl doma, si tajně odnesla automatickou pračku, přičemž na podlahu vyházela všechno prádlo jejich dětí, které měl ten muž připravené k praní, takže dětem nemohl vyprat.
Dneska je to patnáct let, tomu muži za tu dobu neposlala žádné peníze, ačkoli se v nich topila, no zkrátka udělala všechno nejlepší pro to, aby se Prosím, vrať se v hlavě toho muže měnilo v Promiň, ale už se nikdy nevracej.
Dokážeš víc, než si myslíš
Když v FC Klubu osobně řeším případy tohoto typu, pokaždé je to stejné. Vím, že i Vy si nyní říkáte, že Vám tohle život připravil proto, aby Vás oslabil, ale to se strašně pletete. Před tuhle výzvu Vás postavil proto, aby Vás posílil. Abyste dokázal víc, než si právě teď umíte představit. Abyste sám sebe postupně překvapil, co všechno se naučíte, co všechno zvládnete, co ostatně zvládají i mnohé ženy, když se podobně jako Vy ocitnou najednou samy, samy se svými dětmi.
Určitě si taky teď říkáte, že...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům